Karl Wilhelm Thilo Schoder se narodil v roce 1888 ve Výmaru, kde také do pěti let žil, jako nejmladší z pěti dětí. Rodiče byli Bernhard Schoder a Therese Schoderová, kteří vlastnili známou restauraci. Po obecné škole navštěvoval Schoder i výmarské gymnázium. Hudební nadání jeho sestry podnítilo talentovaného Schodera věnovat se hudbě. Nejdříve se chtěl stát operním zpěvákem, bral hodiny klavíru a kytary. Intelektuální a umělecké prostředí Výmaru, které se blízce dotýkalo rodiny Schoderových, u nichž se tato společnost často scházela, velmi ovlivnilo jeho celkový kulturní rozhled.

Velký učitel Henry van de Velde

V roce 1906 Schoderovi zprostředkovala jeho sestra, tehdy už operní zpěvačka, stáž u belgického architekta Henry van de Veldeho. Velde přijal Schodera jako svého soukromého žáka do roku 1907. Zde se učil zejména navrhování interiérů a nábytku. Od roku 1907 studoval na Vévodsko-saské škole uměleckého průmyslu ve Výmaru, která byla předchůdcem pozdějšího Bauhausu. Zde prošel mnoha ateliéry zaměřenými na budoucí návrháře interiérů budov. Mnoho z nich vedl právě de Velde. Schoder absolvoval velmi rozsáhlou výuku kreslení a plastického modelování v různých oborech uměleckého řemesla. Prošel keramickými ateliéry, technologií výroby smaltu, zlatnictví, knižní vazby a batiky. Dále se věnoval návrhům tapet (těch se dochovalo velmi mnoho), textilu, kůže a proutěného nábytku. Pravidelně se zúčastňoval výročních výstav své školy.

V roce 1908 podnikl studijní cestu do Mnichova. Po získání diplomu v roce 1911 pokračoval ve studiu u Paula Klopfera na Baugewerkeschule v rámci Vévodsko – saské školy a zároveň se stal hlavním žákem van de Veldeho. Po ukončení přesídlil do Vídně, kde přebýval u sestry, která ho trvale ovlivňovala svým hudebním cítěním. Zde pobýval od září 1911 do května 1912. Pracoval ve Wiener Werkstätte jako kreslič u Josefa Hoffmanna a Eduarda Josefa Wimmera a také v oddělení módy. Ve Vídni se účastnil několika architektonických soutěží. Rozsahem nevelké zakázky však Schodera neuspokojily a proto se vrátil do Výmaru, aby mohl pokračovat v práci jako asistent u svého původního učitele van de Veldeho.

Vedle spolupráce s de Veldem dostával Schoder menší zakázky v oblasti interiérů a jejich vybavení. De Velde mu umožnil vést si malou soukromou kancelář, kde se věnoval samostatné práci. V té době, mezi léty 1912 a 1913, navrhl svou první stavbu, letní dům jeho sestry, tzv. dům „Gutheil“. Podniká studijní cesty do Londýna a Paříže, navštěvuje důležité výstavy v Německu zaměřené na užité umění a architekturu.

S vypuknutím 1. světové války opustil van de Velde svoji architektonickou kancelář a vrátil se do Belgie. Tím také Schoderovy architektonické aktivity na jistou dobu skončily. Když se nemohl naplno věnovat této oblasti, zintensivnil svou činnost v navrhování proutěného nábytku, textilu, ale také např. v knižní vazbě, kde vytvořil celou sérii typograficky jednotně upravených knih, zejména německých autorů, ale i van de Veldeho esejů. Jeho typografie byla ovlivněna také van de Veldeho secesní geometrickou stylizací.

Roku 1914 byl zaměstnán jako technický kreslič pracující v bytě svých rodičů. Stává se členem Sdružení německých museí užitého umění, která od něj odkupují některé plány a návrhy interiérů. Schoder zůstává stále v osobním kontaktu s van de Veldem, který opouští v roce 1917 Belgii a usazuje se ve Švýcarsku.

V roce 1915 se Schoder stává hlavním návrhářem u firmy „Traugott Golde“ v Geře. Zde vede „Ateliér pro architekturu, interiéry a umělecký průmysl“. Odtud pochází také jeho známý návrh autokaroserie. Zhruba od roku 1916 začíná série výstav Schoderovy produkce v oblasti užitého umění, které se konaly po celém Německu cca do roku 1923 a navrhuje nové budovy firmy, které budou realizovány po 1. svět. válce.

Poválečné období v Geře

Schoderova činnost se rozrůstá do mnoha oborů, takže v roce 1916 spoluzakládá manufakturu na výrobu batik přidruženou k produkci lamp u firmy Golde.

Schoder byl nasazen do války roku 1917 jako dělostřelec a kreslič u zaměřovačů. Po válce dokončuje projekty k nové budově firmy Golde, která se tak po svém postavení mezi lety 1919 – 1920 stává jednou z největších architektonických realizací v Schoderově kariéře. Touto stavbou prorazil jako architekt a stal se vyhledávaným architektem nejen v Geře. Zároveň provádí a řídí stavbu svých prvních bohatě a moderně vybavených bytů v Geře a v Bochumi. V roce 1919 se také stává členem německého Werkbundu. O rok později spoluzakládá a je spoluautorem petice „Pracovní skupiny pro zkoumání a podporu expresionistického umění a kultury“ a připojuje svůj podpis k petici za zachování Bauhausu. 1921 se stává také odborným poradcem letecké firmy „Grotrian“. V květnu tohoto roku uzavírá v Praze sňatek s tamtéž narozenou židovskou herečkou Margarete (Marxedou) Lichnowskou, kterou poznal v roce 1917 v Pruském divadle v Geře.

V roce 1921 začíná s významnou realizací bytu Ericha Biermanna, jehož některé interiérové kreace později Thilo Schoder rozvinul v Strossově vile v Liberci. Město Gera mu předává realizaci významné zakázky Nemocniční pokladny, která je postavena v roce 1922. Ještě téhož roku stihne podat svůj návrh do mezinárodní soutěže na výškovou budovu v Chicagu pro deník Chicago Tribune.

Schoder navazuje důležité kontakty mezi tehdejšími progresivními německými umělci a teoretiky jako např. s Theo van Doesburgem, Heinrichem de Friesem, Meierem-Graefem, Otto Dixem, Wassilem Kandinskym, Kurtem Schwittersem, Oskarem Kokoschkou, Georgem Kolbem, Franzem Werfelem, ad.

V této době také poznává libereckého průmyslníka Franze Strosse, který mu poskytl možnost vytvořit rodinný dům jako „Gesamtkunstwerk“. Schoderovi se tak naskytla možnost prvně v jeho kariéře uplatnit své schopnosti na poli architektury, interiéru a designu do nejmenších detailů, včetně tvorby zahrady. Stavba byla realizována mezi lety 1923 a 1925. Po této náročné zakázce navrhuje a staví Schoder v 2. polovině 20. let další vily v Geře a Výmaru. Z nich jsou nejvýznamnější Mayerova vila v Geře a Lessnerova vila ve Výmaru. Coby respektovaný architekt a návrhář je jmenován poradcem pro kulturu ve Výmaru spolu s Lyonelem Feiningerem, Waltrem Gropiusem, Johanessem Schlafem, ad. Toto semknutí uměleckých osobností mělo tvořit protiváhu vůči formující se politické a kulturní reakci. Rok 1926 je dalším zlomem ve vývoji architekta Thilo Schodera. Dlouhodobý zájem o sociální otázky, který je podnícen činností jeho kolegů po celém Německu, ústí do jeho prvního návrhu sídliště v Hermsdorfu, které upoutalo pozornost a přesáhlo svůj regionální význam. Sloužilo jako vzor pro výstavbu malých bytů. Dalších 11 rozsáhlých sídlištních celků, z nichž každý má svoji osobitou formu, navrhuje až do roku 1930 v různých městech kraje Thüringen.

Schoderovy aktivity 2. poloviny 20. let jsou velmi široké. Je mu uděleno členství v mnoha uměleckých spolcích, ať už literárních (v Geře), nebo vykonává poradce např. v Komoře pro právní otázky v záležitostech kultury u Thüringenského ministra spravedlnosti. Založil a stal se předsedou Spolku pruských divadel, této funkci přikládal velkou důležitost, protože se celoživotně o divadelní dění hluboce zajímal, jako jeho vzor van de Velde. Z této doby také pochází nejvíce architektonických návrhů. Design a umělecký průmysl ustupují do pozadí a Schoder se nejvíce věnuje sociálnímu bydlení vedle zakázek na rodinné domy jeho známých z vyšších kruhů, mezi kterými se pohyboval v rámci svých aktivit. Začátkem 30. let už zaměstnává jeho kancelář na 15 spolupracovníků a navrhuje další rozsáhlý projekt nemocniční pojišťovny v Zwenkau. V roce 1930 má také rozsáhlou samostatnou výstavu ve Výmaru, kde zaujme plány a modelem Strossovy vily postavené v Liberci.

Emigrace do Norska

Počátkem dalšího desetiletí začíná pro Schodera další důležité období, kdy se pro nepříznivé politické poměry stěhuje do Norska, kde zakládá novou architektonickou kancelář. To už je dva roky podruhé ženatý s norskou sopranistkou Bergljot Brandsberg-Dahl. Potíže mu nastávají, když je jmenován jako ředitel Spolku státních uměleckých sbírek pro Thüringen novým nacionálně-socialistickým ministrem. K tomuto úřadu je na něm vymáháno členství v NSDAP, což odmítá. Už v roce 1932 uzavírá svou architektonickou kancelář a stěhuje se do Norska. Podniká ještě několik cest do Německa, ale marně se snaží prosadit jako architekt. Na důležitých místech příslušných úřadů mu nejsou nakloněni. Také se neúspěšně uchází o místo ředitele rakouského musea pro umění a průmysl ve Vídni. Obnovuje kontakty s van de Veldem a roku 1936 si zařizuje novou architektonickou kancelář v Kristiansandu na jihu Norska. Po denunciačních invektivách ze strany německého konzula v Kristiansandu je Schoderovi zakázán pobyt v městě Gera.. Přednáší o moderní architektuře a Edwardu Muchovi, kterého celoživotně obdivuje a s nímž se také přátelí. Plánuje velkou monografii o Henrym van de Velde, kterou ale nikdy nestihne napsat. Kromě de Veldeho navštěvuje až do 50. let také Alvara Aalta. Ke konci 30. let je stále častěji zatýkán a vyslýchán gestapem a po dlouhém a náročném výslechu v květnu 1940 je donucen pracovat pro okupační mocnost a zakládá firmu Sorbygg. Ta pod jeho vedením staví pro německou Luftwaffe na ostrově Lista hangáry. To je hlavní důvod, proč byl Schoder po roce 1945 obviněn z vlastizrady. Pouze jeho nejbližší spolupracovníci a přátelé stáli při něm.

Shodou náhod se k Schoderovi dostává po mnoha peripetiích deník Anne Frankové, který zachránil před zničením a umožnil jeho pozdější celosvětovou publikaci. Po roce 1946 znovu usiluje o členství v norském sdružení architektů (NAL) a je také rehabilitován. Během tří let realizuje sídliště Sorbygg v Kristiansandu. Jako uznávaný architekt má mnoho nových zakázek na obytné domy a obchody, sídliště a školy zejména od soukromých investorů. Od počátku 60. let během rozsáhlé a mnohotvárné činnosti navrhuje pro jižní Norsko typické dřevěné domy odolné vůči místnímu klimatu, ale modifikované v soudobé Schoderově vyzrálé architektonické řeči, pro kterou je specifický oblouk s pásovými okny a nízký „lodní“ charakter obytných domů. Tato forma má kořeny v jeho pracích v Německu a její počátek lze datovat k liberecké vile průmyslníka Strosse. V těchto letech již spolupracuje a vede svou kancelář se svým synem Bjornem. Od poloviny 60. let pracuje na svém deníku, který si vede od 30. let a pokouší se ho zpracovat do svého životopisu. Ve svých 80 letech dostává v roce 1970 od města Kristiansand stipendium na vypracování monografie o Edwardu Munchovi, která je vydána v roce 1973 v Německu. Jeho jméno se ještě objeví na 15. evropské výstavě „Tendence umění 20. let“ v Berlíně. Avšak jeho dílo je v Německu spíše přehlíženo i přes významné ocenění od Christiana Norberga-Schulze u příležitosti jeho 90. narozenin v časopise pro architekturu Byggekunst.

8. 7. 1979 Thilo Schoder umírá v Kristiansandu. Od roku 1997 obdržela většina jeho staveb v Thüringenu a Sasku status umělecké památky.