Před necelým měsícem byl liberecké veřejnosti konečně zpřístupněn ambiciózní projekt Zahrada libereckých vzpomínek. Nicméně nemalá očekávání, která od počátku vzbuzoval, se - jak už to tak v Liberci bývá - nenaplnila a rozpačitý výsledek je spíše zklamáním.

Historie místa

Zahrada libereckých vzpomínek vznikla na místě někdejšího hlavního městského hřbitova z roku 1832, založeného v souvislosti se zrušením kapacitně již nedostačujícího hřbitova u kostela Nalezení sv. Kříže na Malém náměstí. Ze starého hřbitova sem byly přeneseny sochy apoštolů sv. Petra a Pavla z roku 1761, které byly v roce 1841 osazeny na hřbitovní bránu. Rozsáhlý hřbitov, který svému účelu sloužil až do roku 1956, původně zahrnoval i území sousedícího parku. O osm let později byla valná část hřbitova adaptována na park a několik cenných náhrobků bylo přestěhováno do prostoru dnešní Zahrady vzpomínek, transformovaného do podoby jakéhosi lapidária. Přitom však byla celá řada mnohdy zcela unikátních sepulkrálních památek nenávratně zlikvidována. Největší ztrátu představuje bezesporu mramorový náhrobek Josefa Salomona z roku 1828 od italského sochaře Francesca Somainiho. In situ zůstalo zachováno jen několik objektů, mj. výstavné hrobky rodiny Liebiegů a stavitele Adolfa Hübnera. Bohužel ani následující osudy někdejšího hřbitova nebyly příliš šťastné. Areál postupně pustl a pomyslným hřebíčkem do rakve se stalo zřízení prodejny bazénů a zahrádkářských potřeb v roce 1994.

Promarněná šance

O to více byla po letech nezájmu překvapující chvályhodná aktivita města (zejména bývalého primátora Jiřího Kittnera), která měla za cíl pietní revitalizaci tohoto prostoru, kterému se měla vrátit nejen někdejší důstojnost, jež bezesporu hřbitovu (třebaže bývalému) náleží, ale navíc se zde obyvatelé i návštěvníci měli dozvědět něco z pohnuté a zajímavé historie města. Tomu odpovídá i emotivní prohlášení v prezentaci projektu "Je naprosto nezbytné, aby obyvatelé znali historii svého města a byli na něj právem hrdí. Proto jsme se rozhodli připravit pro všechny obyvatele Liberce projekt, který, jak věříme, pomůže díky vlastní minulosti lépe si uvědomit naší přítomnost.“ (Na celou prezentaci projektu se můžete podívat ZDE)

Ovšem žalostný výsledek je přímo čítankovou ukázkou promarněné šance a toho, jak se dobrá idea může zvrtnout do obskurního čehosi. Spíše to vypadá, že než navenek tolik deklarovaným zájmem o historické dědictví města byl projekt spíše líbivou vějičkou na voliče před komunálními volbami.

Pokud se na areál podíváme zblízka, každého návštěvníka hned po příchodu nejspíš zarazí skutečnost, že se vlastně téměř nic nezměnilo a otázkou potom je, co stálo neuvěřitelných 5 miliónů…. Zemní práce? Druhotně položená dlažba z Nerudova náměstí? Nebo těch pár laviček, lamp a pítko evokující dildo? Tak či onak, proklamovaný návrat důstojnosti se bohužel nekoná, nemluvě o fušerském provedení některých partií, třeba studny kryté „mříží“ ze zrezlé armatury. Poněkud směšně pak působí poukaz na možnost relaxace uvnitř prostoru – pokud tím autoři mysleli shluk laviček v centrální partii parku, tak se záměr příliš nevydařil. Jedině snad, že by zamýšleli vytvořit místo pro kolektivní rozjímání. Asi nejrozpačitější dojem však vzbuzuje kontrast mezi upravenou centrální částí, kolem níž se vine chodník, nazvaný „Řeka vzpomínek,“ a chátrajícími výstavnými hrobkami s haldou hodnotných soch a náhrobků, naházených takřka bez ladu a skladu v rohu parku bez jakékoliv ochrany, alespoň nouzové stříšky bránící další degradaci tohoto cenného souboru… Skutečně se peníze vynaložené na revitalizaci nedaly využít smysluplněji? Zmíněná „Řeka vzpomínek“ má být ideovým středobodem prostoru, ovšem i v tomto případě poněkud patetický název nepřináší to, co slibuje, neboť náhodně osazené artefakty nezachrání ani socha medvídka přenesená ze ZOO a jsou spíše výkřikem do tmy. Nemluvě o absenci jakékoliv informační tabule, která by návštěvníka seznámila s projektem a zároveň mu poskytla informace o tom, co v Zahradě libereckých vzpomínek může vidět. Proč třeba není nikde uvedeno, že se jedná o bývalý městský hřbitov? Je minimálně zarážející, že se v pětimiliónovém (!) rozpočtu nenašlo pár tisícovek na zmíněnou tabuli. To, co doposud vzniklo, sice zatím příliš optimismu nevzbuzuje, nicméně neztrácejme naději. Šance na napravení tu stále ještě je, neboť mají následovat další dvě etapy rekonstrukce, které by snad mohly přinést kýžené zlepšení.

Co říkáte na realizaci Zahrady vzpomínek vy? Diskutujte ZDE