V nejbližších měsících Frýdlant nenávratně ztratí jednu ze součástí své minulosti. Až i u nás nastane doba, kdy budou lidé za kulturní dědictví považovat nejen líbivé zámky, kostely nebo chalupy, ale také leckdy zchátralé, avšak konstrukčně a historicky hodnotné továrny, možná již žádné k poznání nezbydou.

Počínaje devadesátými lety 20. století prochází Frýdlantsko jakousi deindustrializací. Zemědělský a lesnatý kraj, do kterého na sklonku první poloviny 19. století razantně vtrhl průmysl, aby vytvořil jeho novou tvář, již není krajem kouřících komínů, ale ani krajem pracovních příležitostí. Ačkoliv co do velikosti patřil na Frýdlantsku primát novoměstské továrně textilních magnátů Klingerů, pozdější Textilaně, ve Frýdlantě byla největší továrnou tiskárna, barevna a apretura Rolffs & Cie. Tu bude většina Frýdlantských znát spíše pod názvem Tiba. Jako závod podniku Slezan se držela dlouho, až do roku 2009. Poslední hřebík do rakve továrně zatloukla o rok později povodeň.

Další vývoj většina čtenářů zná; na exploataci areálu se v charakteristické symbióze obohatily „vysoké“ a nejnižší vrstvy společnosti, obé plody dnešního systému. Obraťme se proto raději do minulosti kdysi slavného podniku a zaměstnavatele generací Frýdlanťáků. Byla jednou z nemnoha zdejších továren, postavených „na zelené louce“, bez návaznosti na starší mlýn nebo jinou stavbu z předprůmyslového období. Připomeňme např. továrnu obuvi Josef Hampel, pozdější Interiér a dnešní Nábytek Louda, stojící na místě velkého zámeckého mlýna, nebo přádelnu C. B. Göldner, dnešní Damino CZ, jejíž areál vyrostl v místě zvaném odedávna Hölle Mühle, tedy Pekelný mlýn (mimochodem, budova tohoto starého mlýna, ukrytá v továrním areálu a zasažená povodní, byla zbořena také v letošním roce). Závod pro strojní potiskování ubrusů a šatovek vznikl v letech 1882–1883 a patřil německému podnikateli Christianu Gottliebu Rolffsovi, který založil svůj podnik v Porýní již roku 1830. Za frýdlantskou investicí stal podílník firmy Eugen Keller. Není náhoda, že se tak stalo roku 1882. Impulsem pro jeho stavbu se stal nový protekcionistický celní zákon vídeňské konzervativní vlády z téhož roku, který zatížil dovoz německého textilního zboží do habsburské monarchie vysokými cly. To vedlo k zakládání poboček německých podniků v Předlitavsku. Vzhledem k blízkosti hranic na tom nemálo vydělalo právě Frýdlantsko. Říšské vlastníky měly mj. textilky C. B. Göldner (Damino CZ) ve Frýdlantě, C. A. Preibisch (Frýdlantské strojírny Rasl a syn) v Dětřichově či Otto Müller & Co. V Habarticích (naposledy Textilana a LIAZ).

Ve frýdlantské továrně se strojně potiskovaly šatovky a ubrusy, na její technologii se podílel přední textilní odborník té doby, chemik Wilhelm Sieber. Areál se v následujících letech stále rozrůstal, výrazné rozšíření a dostavby v roce 1895 realizoval frýdlantský stavitel Wilhelm Stärz, v letech 1901–1902 pak stavební firma Appelt & Hampel taktéž z Frýdlantu. Mezi lety 1907 a 1908 provedla firma J. W. Roth Industriebau z lužického Neugersdorfu dostavbu třípodlažní apretury a barevny, již s železobetonovou skeletovou konstrukcí. V té době zde pracovalo kolem 600–700 dělníků, součástí závodu se stala malá tovární kolonie a také ředitelská vila čp. 814 v jeho blízkosti. Tak jak bylo u továren té doby obvyklé, reprezentativního ztvárnění se dočkal zdroj síly pro pohon výrobních strojů, osvětlení a vytápění – secesní strojovna s kotelnou, jejíž 70 metrů vysoký komín postavila roku 1911 vídeňská pobočka specializované firmy R. Kutsche ze Saské Kamenice. Z chlouby podniku, vybavené ještě před nedávnem turbosoustrojím Siemens-Schuckert z roku 1930, zbylo dnes jen žalostné, ohlodané torzo. Další stavební úpravy probíhaly ve třicátých letech 20. století. Do této etapy spadá stavba nové kotelny, jejíž autorem není nikdo jiný než liberecký architekt Karl Winter, tvůrce radnice v Jablonci nad Nisou. I ta půjde brzy k zemi. Když už jsme u známých jmen, zmiňme politika Karla Kramáře, který byl od roku 1927 vedle Theodora Liebiega spolumajitelem podniku. Z novodobé historie závodu po znárodnění, kdy se stal součástí královedvorského národního podniku Tiba (Tiskárny a barevny), zaslouží zmínit modernizace, prováděná v letech 1965–1966. Tehdy tu vyrostla nová varna barev s laboratoří a také oddělení filmového tisku.

Po privatizačním intermezzu v podobě Tiskárny Frýdlant závod zakotvil v přístavu frýdecko-místeckého Slezanu, pod jehož plachtami doplul až na mělčinu neradostné současnosti. Na definitivním ztroskotání nic nezměnily ani před nedávnem provedené investice do rekonstrukce výrobních objektů, které se snad mohly stát základem pro nové využití areálu. Zdá se, že doba, kdy se města a vesnice zvelebovala bouráním, ještě zdaleka neminula.

Kde areál někdejší tiskárny textilu najdete

Mapy.cz