Průmysl na Liberecku a Jablonecku v období 30. let procházel těžkou krizí. Ta se sice neprojevovala na první pohled příliš navenek v oblasti interakce se státní správou a sociální oblastí, ale je jasně doložitelná v dochovaných zbytcích továrních archivů a později i v mladších soupisech volných výrobních prostor. Projev krize, která začala v roce 1929, byl na území Československé republiky rozdílný v oblastech s převažujícím českým a německým obyvatelstvem. Typicky české oblasti se ke konci 30. let pomalu zvedaly z hospodářské krize, na rozdíl od pohraničí, kde se až do vypuknutí II. světové války rozšiřoval počet prázdných továren. Je možné, že rozdíly byly i v poměrech způsobu držby jednotlivých podniků. Každopádně výsledkem bylo, že v roce 1938 bylo na Liberecku velké množství továren bez jakékoliv výroby a objekty se využívaly ke skladování nebo se krátkodobě pronajímaly. Jablonecko se zaměřením na sklářskou, bižuterní a módní výrobu na tom bylo o něco lépe, ale i zde byly odstaveny z provozu velké textilní továrny. V takové situaci je jasné, že se majitelé továren a obchodníci upínali k nacistickému Německu, kde již od roku 1933 probíhal zatím úspěšný "Hitlerův ekonomický experiment" zaměřený na zbrojní výrobu. Po říjnu 1938, tedy po Mnichovské dohodě, a možná že již dříve, vzrostly u místních podnikatelů naděje na obnovu podniků, naděje na novou éru podnikání. Bývalé československé pohraničí však neušlo pozornosti ani dravcům z velkých německých podniků, které se v této době především díky zbrojním zakázkám nacházely v období nepřetržitého růstu. V regionu nové říšské župy Sudety se nacházela volná kvalifikovaná pracovní síla představovaná "německým dělníkem". Ve spojení s relativně vysokou nezaměstnaností to byla ideální kombinace pro expanzi německých podniků do bývalého českého pohraničí. Dalším nemalým důvodem k expanzi podniků do nově vzniklé župy Sudety byla téměř úplná zaměstnanost v Německu. Klíčovou událostí roku 1938 ve vztahu k průmyslu byl projev Hermanna Göringa na zasedání v Říšském ministerstvu letectví: „Je třeba zcela přebudovat hospodářství (župy Sudety). Musí být proveden průzkum všech výrobních závodů, zda je lze orientovat na zbrojení a export, nebo zda je zavřít.“ Göring sám vedle zájmů Říše sledoval i zájmy vlastního průmyslového impéria Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten „Hermann Göring“. Mezi největší podniky, které přes složitou vztahovou strukturu vlastnil, patřily mimo jiné Spreewerk nebo Elektromechanik. S výše uvedenou politikou nové vlny industrializace říšské župy Sudety postupovala i arizace, která se týkala více jak 5 000 židovských podniků v celé župě. Překotná a extrémně rychlá industrializace měla za následek značné změny ve společnosti. Jestliže v roce 1938 bylo v župě Sudety více jak 300 000 nezaměstnaných, tak už v roce 1941 (tedy za tři roky!) chybělo v podnicích 122 000 pracovníků. Plánovací úřad zbrojního hospodářství označil textilní a sklářský průmysl za přítěž a naopak podporoval strojírenský, elektrotechnický a chemický průmysl. Zároveň podporovaná těžba nerostů určených pro energetiku se pak týkala jiných regionů. Mezi velké společnosti, které začaly s výstavbou či adaptací stávajících budov, patřily F.A.B. Feinapparatebau – Carl Zeiss Jena (Jablonec-Rýnovice), Getewent (Rychnov u Jablonce nad Nisou), Elektromechanik (Stráž nad Nisou), Spreewerk (Hrádek nad Nisou, později Chrastava), Kontakta – Henschel (Liberec), Wesser (Liberec) a další.

V roce 1938 tak nastal počátek zvláštního období trvajícího až do konce války. Naděje a očekávání vkládané do nového systému místními továrníky se naplnily jen pro některé místní podniky, jako například Liebiegovy závody, pro ostatní znamenal příchod podniků z Německa konkurenci a v podstatě nemožnost obnovení produkce dle vlastního výběru. Málo z místních podnikatelů se dokázalo přizpůsobit extrémnímu růstu. Navíc se objevila nová hrozba pro "starý průmysl" – nucené uzavírání podniků vyrábějících spotřební zboží. V roce 1941 se Zbrojní komando (jinak také kancelář či inspekce) v Liberci soudilo o uzavírání podniků. Jedním z argumentů, proč ponechat některé textilní podniky v provozu, byl: „v textilním průmyslu započaté uzavírání různých provozů […] nepřineslo žádný úspěch, co se pracovního nasazení týče, jelikož jsou zaměstnanci v textilních provozech přestárlí, a proto nemohou být přeloženi do zbrojního průmyslu.“ Místní podnikatelská elita tak byla odstavena na vedlejší kolej. Kancelář zbrojního komanda zároveň pořídila seznam volných továrních kapacit (nikoliv výrobních!), který sloužil později v letech 1943 až 1945 pro přemisťování průmyslu ze staré Říše jako ochrana výroby před čím dál mohutnějšími spojeneckými nálety.

Celkově lze rozdělit válečnou industrializaci na Liberecku a Jablonecku do tří fází:

1. Podniky projektované již před druhou světovou válkou nebo na jejím začátku. Takovým příkladem je Feinapparatebau Carl Zeiss v Rýnovicích, kde vyrostla moderní továrna ještě na konci 30. let, podnik GETEWENT, jehož část se nastěhovala do starší továrny v Rychnově u Jablonce nad Nisou, strážský ELEKTROMECHANIK nebo hrádecký SPREEWERK.

2. Válečná výroba první poloviny války. Většinou se jednalo o rozšíření nějakého podniku z první fáze. Tak vznikl například chrastavský SPREEWERK, nebo pobočky ARGUS (LAB).

3. Přemístěný průmysl, který tvořil největší skupinu a objevil se až v roce 1943.

Vývoj válečné industrializace do roku 1941 tedy nepřál místním majitelům a továrníkům, ale naopak dodal práci pro stavitele, architekty a jejich kanceláře a pro stavební firmy. V období 1938 až 1941 vznikaly návrhy na nové sídliště, ať už šlo o typickou družstevní výstavbu nebo o podnikové bydlení. V tomto ohledu se uplatňoval typický Heimatstill. Vznikly projekty velkých sídlišť pro "německého dělníka" jako například v Rychnově u Jablonce nad Nisou a Chrastavě pro podnik Getewent nebo v Rýnovicích pro podnik Feinapparatebau Carl Zeiss. Plánovala se a realizovala družstevní sídliště v Liberci na Králově háji (Heimatstätte Sudetenland), v Rochlicích, Ruprechticích, v okolí Winterovy ulice, v Horním Růžodole (Allod Eigenheim und Kleinsiedlung), ale i v Chrastavě, Novém Městě pod Smrkem nebo v Tanvaldu (Neue Heimat). Výstavba těchto sídlišť s postupující válkou zamrzala, ale ojedinělé projekty vznikaly i v roce 1945. Například část projektu sídliště v Rochlicích je datována 10. dubnem 1945! Princip výstavby lze velmi zjednodušeně shrnout do několika vět. V první fázi industrializace se staví nové továrny, adaptují se stávající, vznikají velké projekty přestaveb celých měst a rozrůstá se výstavba obytných sídlišť. To vše pro "německého dělníka". S postupující válkou a především po bitvě u Stalingradu se situace obrací a po roce 1941 se projevuje nedostatek kvalifikované síly. Pracovní zdroje směřují více do válečného průmyslu a objevuje se ve velkém fenomén táborů nucené práce. Do regionu začínají směřovat transporty pracovníků z východu, kteří jsou umísťováni do táborů ne nepodobným zajateckým zařízením.

Architekti a stavitelé museli reflektovat tuto novou skutečnost a podíleli se projektovou dokumentací na několika základních typech staveb, které jsou uvedeny v seznamu níže. Seznam projektů a realizací je zatím jen fragmentem celkového objemu práce na adaptaci a výstavbě zbrojního průmyslu v okresech Liberec a Jablonec nad Nisou. Pro mnoho podniků dokumentace z let 1939 až 1945 zcela chybí nebo byla na konci války zničena. Spálen byl například archiv Zbrojního komanda (inspekce) v Liberci, který obsahoval celkový přehled o zbrojním průmyslu na Liberecku. Stejně tak nelze z uvedeného seznamu vyvozovat závěry o odpovědnosti jednotlivých osob-projektantů na systému nucené práce. V mnoha případech byla práce i záminkou proti odvedení na frontu.

Průmyslové stavby "na zelené louce"

Arch. Alexander Elsner a Arch. Hans Hertlein a stavební kancelář Feinapparate-Bau. Stavební kancelář a architekti velkého podniku Carl Zeiss z Jeny. Pravděpodobně přímo A. Elsner projektoval továrnu F.A.B. v Rýnovicích. Podnik úzce spolupracoval s firmou Dyckerhoff u. Widmann a vznikla samostatná typová řada staveb DYWIDAG-Zeiss.
Franz Radetzky, liberecký architekt, projektoval garáže "Opel" na Ostašovské ulici těsně před vypuknutím druhé světové války. O dalších existujících stavbách, které vyrostly na zelené louce, nemáme podrobnější informace.

Průmyslové přestavby

Eduard Gallus, berlínský architekt a vedoucí podnikové kanceláře GETEBAU firmy GETEWENT. Jednalo se o centrální stavební kancelář, která projekty zajišťovala přestavbu podniku v Rychnově u Jablonce nad Nisou především v počátečním období. Samotné stavby prováděl rychnovský stavitel Karl Daut a později také architekt a stavitel A. Hollman, také z Rychnova. Hollman je mimo jiné autorem mnoha staveb v okolí Rychnova, které sloužily podniku, například přestavby – zastřešení rozhledny na Kopanině.
Dipl. Ing. Albert Thamerus z Jablonce projektoval v roce 1941 menší a převážně dřevěné stavby pro podnik F.A.B. v Rýnovicích. Zároveň pracoval pro prosečský podnik Edelhoff u. Litz.
Arch. Alfred Scharf pracoval pro firmu SCHOWANEK. Z návrhů se realizovala vestavba střelnice a stavební úpravy pro instalaci výroby lafet, stejně jako podniková jídelna a společenská místnost v typovém dřevěném baráku.
L. Bill, stavitel či architekt (?), se podílel od roku 1943 na přestavbě Priebschovy továrny ve Smržovce pro instalaci elektrotechnické výroby firmy FERNSEH z Berlína. Zároveň připravoval část dostavby podniku F.A.B. v Rýnovicích.
Oskar Austel, stavební firma, která také projektovala přestavby pro podnik FERNSEH ve Smržovce.
Ak. Arch Rudolf Pochmann´s Witwe. Firma či kancelář pracovala i po smrti Rudolfa Pochmanna a podílela se na přestavbách pro velký podnik TTW – Tannwalder Textil Werke. Přes název odkazující k textilu byl podnik důležitým producentem dílů pancéřové a raketové techniky.
Pittel u. Brausewetter byla téměř dvorní firma podniku TTW. Zajišťovala zásadní dlouhodobou přeměnu tanvaldské továrny na důležitou strojírenskou firmu. Spolupráce trvala prakticky celou dobu války. Na Liberecku se podobně "věnovala" podniku Elektromechanik ve Stráži nad Nisou. Pro podnik ELEKTROMECHANIK navrhla také obří protiletecký kryt.
Josef Kargel, liberecký stavitel. Podílel se na přestavbách továren na zbrojní podniky. Jednalo se o drobné adaptace především v letech 1943 a 1944. Mezi jeho působiště patří i objekt čp. 120 naproti nádraží Rochlice, kde byl v letech 1939 až 1941 romský tábor, nebo velká Salomonova továrna v Kateřinkách.
Arch. Rudolf Pohl z Liberce vedl v roce 1942 přestavbu a drobné stavební úpravy chemické továrny E. Neumann na Hanychovské ulici v Liberci.
Robert u. Ernst Peuker, stavitelé, kteří se podíleli na vybavování továrny E. Neumann v Liberci v letech 1944–1945.
Kühnelt u. Linke, architektonická kancelář, prováděla přestavbu nábytkářské továrny M. u. A. Kirchhof v Janově dole v Liberci. Firma Kirchhof mimo jiné dodala kompletní vybavení do pracovny Konráda Henleina a část do jeho vily na Husově ulici.
Arch. Jakob Fiedler projektoval vestavbu pro Říšský pracovní úřad do bývalé továrny S. S. Neumann v Liberci v Pastýřské ulici. V továrně působil již od roku 1938. Ferdinand Scholze, stavitel, prováděl a projektoval mnoho přestaveb a vestaveb průmyslových podniků v druhé polovině války, mimo jiné úpravu Tschörnerovy továrny (pozdější Desta, dnes iQLANDIA), kde za války působila firma Paul Schneider. Další realizací byla přestavba barevny a úpravny Hermann Kramer v ulici Na zápraží. Schäfer u. Co, OTE, Eisenbetonbaugesellschaft z Liberce zajistila přestavbu továrny čp. 287 v Kladenské ulici, kde působil za války podnik Reichenberger Kolbenfabrik. Josef Zepper, stavitel z Liberce. Drobné stavební úpravy pianovky Koch u. Korselt v Kateřinkách a částečná přestavba továrny v ulici Na bělidle v Rochlici. Karl Bielek, stavitel – přestavba továrny čp. 45 (Textilana) na třídě Dr. Milady Horákové. Habel u. Langhammer Hoch- u. Tiefbauunternehmung. Přestavba Hübnerovy továrny v Zahradní ulici v Růžodole.
Arch. Rudolf Seibt z Liberce. Dostavba Hübnerovy továrny v Zahradní ulici v Růžodole a továrny čp. 61 ve Stráži nad Nisou.
Emil Hübner u. Co., kancelář z Liberce se podílela na rekonstrukci vily čp. 278 v ulici Na čekané, která přešla jako arizovaný majetek pod říšské policejní presidium. Zajímavostí je, že se jednalo pravděpodobně o potenciální služební byt Reichsführera SS Heinrich Himmlera. Tomu by odpovídalo i v roce 1940 zapsané vlastnické právo na nemovitost: "Das Deutsche Reich, Reichsführer SS und Chef der deutschen Polizei im Reichsministerium des Innern".
Gustav Habel, stavitel. Přestavba Kiesewetterovy továrny v Kateřinkách.
Gustav Sachers Söhne. Kancelář se vedle staveb protileteckých krytů specializovala na velké přestavby továrních podniků. Jako příklad je možné uvést objekty firmy KONTAKTA v Kateřinkách nebo Zimmermannovu továrnu v údolí Černé Nisy.
Arch. Bruno Pietsch. Přestavba Richterovy továrny (vagonka) na Ruprechtické ulici.

Podniková sídliště

Sídliště firmy GETEWENT v roce 1941 navrhl Eduard Gallus (jako vedoucí kanceláře GETEBAU). Sídliště mělo mít asi 25 domů a dvojdomů.
Dr. Arch. Alfred Wenzel z Rýnovic zpracoval v roce 1941 projekt sídliště pro podnik F.A.B. v Rýnovicích. Projekt obsahoval více jak 30 jednotlivých objektů včetně spolkové haly, knihovny atp.
Löwe u. Wäntig, žitavská architektonická kancelář, která zpracovala projekt tanvaldského sídliště Neue Heimat. Sídliště bylo určeno pro podnik TTW.
Josef Kargel, liberecký stavitel, zpracoval nebo upravil v roce 1940 projekt sídliště Allod Eigenheim u. Kleinsiedlung v Rochlici. Sídliště snad bylo určeno pro policejní sbor a skládalo se ze 17 mohutných obytných domů s 84 byty.
Arch. Prof. Ernst Neufert z Berlína zpracoval v roce 1942 projekt sídliště v Rochlicích. Polohopisný plán byl vyhotoven v dubnu 1945. Účel sídliště, resp. příslušnost k podniku je zatím neznámá.

Baráková města

Eduard Gallus. V roce 1941 se počítalo s rozšířením GETEWENTu do Chrastavy. E. Gallus zpracoval projekt velkého barákového města (nad 2 000 obyvatel), které mělo vyrůst v těsné blízkosti současného dálničního tahu nad Chrastavou. Komplex tvořilo 50 obytných baráků a další stavby. Celková kapacita barákového města mohla být až 5 000 osob. Carl Wilhelms, stavitel ze Žitavy. V roce 1944 projektoval a později vedl stavbu barákového města "Auf dem Scheibe" u Hrádku nad Nisou. Komplex byl jedním z mnoha zdrojů pracovní síly pro hrádecký podnik SPREEWERK.
SPREEWERK, Werk Grottau, Bautechnische Abteilung. Kancelář hrádeckého podniku Spreewerk. Pravděpodobně původce plánu na vybudování barákového města mezi Chrastavou a Bílým Kostelem. Kapacita města byla 2 000 osob, budovy dodnes stojí.

Tábory pracovní a zajatecké

Kubanek u. Co., Bauunternehmung Kukan. Firma v roce 1941 zpracovala návrh a pravděpodobně i provedla stavbu velkého pracovního tábora, který také sloužil pro potřeby firmy GETEWENT.
Friedrich Unger, Leopold Fischer, architektonická kancelář z Teplic. Stavba a přestavba velkého zajateckého a pracovního tábora podniku F.A.B. v Jablonci-Rýnovicích. FOKORAD byly typové stavby různých pracovních a zajateckých táborů. Používaly se dřevěné baráky typu RL a RAD.
Dipl. Ing. Albert Thamerus z Jablonce vedl přestavbu prosečského závodu Metall- u. Presswerke Edelhoff u. Litz, kde se od roku 1942 počítalo s pracovním táborem a do roku 1943 byla stavba v původním rozsahu realizována.
Ing. Resek u. Porsche z Liberce – vestavba pracovního a zajateckého tábora do pianovky Koch u. Korselt v Kateřinkách. Možná vestavba tábora do továrny Hoffmann u. Hettwer.
Josef Arnold, stavitel z Dolního Hanychova, který projektoval pracovní tábor pro firmu Sudetendeutsche Kabelfabrik (čp. 127) na ulici Dr. Milady Horákové.
Ferdinad Scholze, stavitel. Stavba pracovního tábora a protileteckého krytu u továrny čp. 4 ve Starém Harcově.
Rudolf a Josef Arnold, stavitelé, projektovali přestavbu továrny čp. 127. Pravděpodobně jde o totožnou stavební kancelář jako v předchozím případě. Projektovali přestavbu hostince "U Dubu" v Dolním Hanychově na zajatecký tábor.
Reichsbahn Betriebsamt Reichenberg. Říšské dráhy měly vlastní projekční kancelář, kde vznikaly projekty zajateckých táborů (např. čp. 196 v Horním Růžodole, Horní Suché apod.)
Arch. Otto Gattermann – přestavba již neexistujícího sálu restaurace na Letce v Liberci na mužský a ženský pracovní tábor (1944) pro podnik LAB - ARGUS Motoren - Luftfahrt-Apparetebau Zweigwerk Reichenberg. Ak. Dipl. Arch. Ing Karl Weber z Liberce pracoval pro velký zbrojní podnik KONTAKTA. Podnik byl pod kuratelou SS a měl pobočky v centru Liberce a v Kateřinkách, kde vyrostl pracovní či zajatecký tábor. Zároveň projektoval adaptaci továrního objektu, kterou vedla firma Gustav Sachers Söhne.
Ing. Alfred Herbig z Liberce se specializoval na stavby barákových táborů a vestavby ubytovacích kapacit do továrních objektů. Působil během celé války na Liberecku, Hrádecku (pro podnik SPREEWERK), Jablonecku.
Dipl. Ing. Karl Hocke, stavitel z Liberce. Stavba dílčích technologií pro továrnu Kolbenfabrik Grassern u. Co. na Kladenské ulici. Karl Hocke pravděpodobně původcem systému montovaných táborových baráků s názvem "System Hocke".
Ing. Bruno Pietsch, stavitel. Projekt vestavby pracovního tábora do továrního objektu v dolním centru Liberce a další drobné projekty.
Hans Neumann, stavitel z Hrádku nad Nisou, majitel tesařství a pily. Firma se specializovala na stavbu dřevěných baráků.
Christoph u. Unmack AG. Firma měla hlavní sídlo na Frýdlantsku v Černousích a produkovala táborové baráky. Jedním ze zdrojů pracovní síly byly dva tábory v Černousích.
Wilhelm Effenberger, stavitel z Chotyně. Projekt a stavba pracovního tábora u podniku Kronau-Werke.
Hoffman u. Mose, Chrastava. Stavby pracovních a zajateckých táborů v Chrastavě.
Pittel u. Brausewetter z Liberce. Stavba pracovního tábora pro firmu Triton v Českém Dubu, pravděpodobně i stavba táborů pro firmu WESER (Zimmermannova továrna v Kateřinkách, liberecké letiště atd.)

Tábory koncentrační

Arch. A. Hollmann zpracoval v roce 1944 detailní projekt koncentračního tábora AL Reichenau pro podnik GETEWENT v Rychnově. Při realizaci zároveň vedl samotnou rozsáhlou stavbu.
Ing. Max Daut z Jablonce nad Nisou projektoval přestavbu pily firmy Jäger na pracovní tábor a později na Speerovu základnu a sklad, ve Smržovce zajišťovala přestavbu továrny bratří Mahlů na zbrojní výrobu. Dyckerhoff u. Widmann, Baubetrieb F.A.B. Pobočná kancelář zpracovala projekt stavby haly s dílnami, kam byl později umístěn koncentrační tábor AL Gablonz.
J. W. Roth u. Co., stavební firma z Varnsdorfu. Stavby pracovních táborů v Hrádku nad Nisou. Firma přímo využívala nucené práce, doložená je pro stavbu domů v Liberci na Králově háji v letech 1939–1940 (Heimstätte Sudetenland). Zdrojem pracovní síly byl romský tábor v Rochlickém lomu.
Ing. Alfred Herbig z Liberce. Stavba koncentračního tábora FAL Zittau I v již neexistující Jägerově továrně v Bílém Kostele.

Protiletecké bunkry, kryty a věže

Gustav Sachers Söhne. Kancelář se během války specializovala na projekty podzemních staveb a bunkrů. Zpracovala návrhy krytů v Liberci, Smržovce, rychnovské firmy GETEWENT, ale i nadzemního protileteckého bunkru pro firmu Kontakta. Bunkr měl stát (či byl postaven) nedaleko Papírové ulice v Liberci. Pro firmu H. Krammer v ulici Na zápraží realizovala stavby pozorovacích bunkrů.
Karl Daut se vedle práce pro Getewent věnoval stavbám protileteckých krytů pro obec Rychnov.
Ing. Rudolf Rösler, stavitel z Dolního Hanychova, byl autorem celé řady protileteckých krytů a dalších podzemních staveb v Liberci a Jablonci nad Nisou (Carl Gewis, Zelluloid- u. Metallfabriken Gablonz). Stylizovaný portál – čtyřkamenná klenba s klenákem – se objevil i v logu firmy.
Emil Thiel, rýnovický architekt a stavitel, projektoval velký protiletecký kryt v Rýnovicích. Není jisté, zda byl kryt vyražen.
Dyckerhoff u. Widmann Betonwerke Cossebaude byl podnik, který dodával systémové montované budovy a různé typy leteckým náletům odolných malých betonových staveb. V tomto případě se nejedná o klasickou práci architektů a stavitelů, ale o typový produkt.
Lossow u. Kühne. Proslulá kancelář, známá velkými realizovanými stavbami, se věnovala za války projektování protileteckých krytů a věží. Pro podnik Hans Büllmann Werke v Jablonci nad Nisou navrhla šestipodlažní nadzemní kryt – protileteckou věž, v Jiřetíně pod Bukovou pro firmu Schowanek velký podzemní protiletecký kryt.
Josef Schöler, stavitel ze Mšena, projektoval ražené protiletecké štoly v Jablonci nad Nisou.
Anton Suske z Jablonce nad Nisou vedl a projektoval spolu se stavebním oddělením podniku F.A.B. protiletecký kryt v Rýnovicích, který byl později změněn na podzemní továrnu "Ton".
Ing. Max Daut zpracoval větší množství návrhů protileteckých krytů pro Smržovku, Tanvaldsko a pravděpodobně i část pro Jablonec nad Nisou.
Ak. Arch. Rudolf Pochmann´s Witwe. Firma či kancelář upravovala existující prostory v továrních budovách na protiletecké kryty.
Rudolf a Josef Arnold, stavitelé – stavby podnikových protileteckých krytů v Liberci.
Bauabteilung Johann Liebieg u. Co. Projekt a ražba protileteckého krytu v Liberci v Klicperově ulici. Kryt byl později pravděpodobně převeden pod firmu Blaupunkt Werke, která působila v továrním areálu na Jablonecké ulici.
Kühnelt u. Linke, architektonická kancelář. Projekty spojovacích chodeb mezi domy v centru Liberce.
Josef Zepper, stavitel z Liberce. Stavba protileteckého krytu v Myslivecké ulici. 
Arch. Heinrich Engel z Liberce-Pavlovic. Stavba protileteckého krytu a hlásky u čp. 32 v Lucemburské ulici.
Pittel u. Brausewetter. Projekt obřího protileteckého krytu ve Stráži nad Nisou pro podnik ELEKTROMECHANIK.