Město Liberec čerpá svůj architektonický charakter zejména ze svých vilových čtvrtí, z oblasti kolem Masarykovy třídy a oblasti tzv. Zahradního města, jehož významná část leží na svazích liberecké přehrady. A právě zde si ze strany dnešní Husovy ulice nechal postavit mezi lety 1923-1925 obchodník s textilem a textilními barvami Franz Stross honosnou reprezentativní vilu od německého architekta Thilo Schodera. Vila patří v Liberci asi k nejvýraznějším privátním architekturám, jaké byly realizovány v převážně historizující zástavbě Liberce. Projekt této stavby je v českém prostředí natolik výjimečný, že se může směle měřit i s ikonickými vilami moderní architektury jako je Müllerova vila v Praze od Adolfa Loose nebo vila Tugendhat v Brně od Miese van der Rohe. Nicméně Strossova vila není brána natolik vážně jako modernistické vily věrozvěstů moderní architektury. Je to dáno architektonickými východisky, která byla navázána na tradičnější pojetí prostoru a byla vzdálená progresivní revolučně-utopické snaze zastánců purističtějšího, racionalistického přístupu, jenž se posléze označoval jako funkcionalismus.

Franz Stross a historie projektu

Hřeben přehrady při Husově ulici, tehdejší Heinrich Liebig Strasse, měl ještě ve dvacátých letech pár volných pozemků. Už tehdy to byla lokalita, kde se usazovala bohatá vrstva průmyslníků a obchodníků. Franz Stross pocházel z pražské židovské rodiny, ale jeho obchody ho zavedly do egyptské Alexandrie, kde žil s rodinou velmi šťastným životem. Ovšem v roce 1919 začalo v Egyptě revoluční pozdvižení a mnozí cizinci byli vyháněni. Tohoto roku také přišla celá rodina do Liberce, kde měl tchán Franze Strosse továrnu na barviva Wollwarenfabrik. Zde se stal Franz Stross brzy majitelem a zároveň komisionářem dalších firem, např. Johann Liebig a Franz Liebig AG. Už první rok v Liberci pojal plán postavit sídlo, původně spíše venkovský dům, tzv „Landhaus“. Po zakoupení velkého pozemku (40000 m2 ) oslovil nejdříve známého libereckého architekta Maxe Kühna. Ten vyprojektoval stavbu na půdorysu zalomeného obdélníku. Této dispozice se držel i pozdější realizační projekt. Zásadními se ukázaly být kontakty v německé Geře, kde se Stross setkal s architektem Thilo Schoderem a továrníkem Schulenburgem, s nímž sdílel Stross stejný zájem - pěstování orchidejí. Pravděpodobně Schulenburgův dům - významná stavba belgického architekta Henry van de Veldeho, učitele Thilo Schodera, přesvědčila Strosse o velkoryse pojaté vizi domu jako kompletního uměleckého díla navrženého do „poslední vidličky“. V Geře se scházeli nejen průmyslníci, ale také umělci, z nichž někteří zanechali svou stopu i ve Strossově vile (nástěnné malby z okruhu Bauhausu, obraz Edvarda Munche...)

Ideová koncepce Strossovy vily

Nejběžněji tradovaná domněnka o Strossově vile je ta, že její jednoznačně „lodní“, nautický charakter vypovídá o přání ženy Franze Strosse Hildy, která si přála žít ve vile připomínající její milované výletní plavby po Nilu. Potomci rodiny, kteří zde byli v 90. letech, tuto domněnku v podstatě potvrdili. Hovoří pro to i přídomek „Nildampfer“, kterým byl nazván sádrový model vily na výstavě Schoderova ateliéru ve Výmaru v roce 1924 - rok před dokončením stavby. Zároveň je pravda, že Thilo Schoder byl v té době natolik osloven expresionistickým hnutím (znal se osobně s většinou německých malířů i architektů, stoupenců tohoto směru, byl členem sdružení německých expresionistů), že nautické prvky, které v té době byly do jisté míry populární, využil se vší invencí.

Syntéza dobových tendencí

Ojedinělý projekt, který vyrostl za pouhé dva roky v Liberci, je neobvyklou a na české poměry vlastně zcela výjimečnou syntézou mnoha dobových architektonických proudů. Je nutné dodat, že vlastně s českými poměry v architektuře své doby nemá společného vůbec nic. Expresivní vyznění je velmi vzdálené utilitárně se tvářící tvorbě českých pokrokových architektů. Ovšem i v rámci německého Reichenbergu se jednalo o výstřelek, který neměl obdoby a působil tehdy velmi cizorodě.

Zásadním inspiračním zdrojem Thilo Schodera byl jeho učitel Henry van de Velde a jeho tvorba. Světově uznávaný návrhář, malíř, architekt je znám hlavně jako progresivní tvůrce secese, který dokázal ze secesních ornamentů abstrahovat silové linie, které využíval ve všech svých návrzích. Na předmětech zdůrazňoval konstruktivní logiku a organické cítění v architektuře. „Linie je síla, která působí jako všechny elementární síly; několik proti své vůli spojených linií způsobí totéž jako několik protichůdných sil.“
Tento citát částečně vyjadřuje napětí linií Strossovy vily v interiéru i exteriéru, kde zejména v pohledu od přehrady dochází k prolínání oblých hmot v krásné vzájemně prostoupené segmenty. Vinuté zastřešení stavby je jeden z mnoha typických prvků Veldeho architektury, které Schoder použil u Strossovy vily. V interiéru rozvinul Schoder program místností v rámci Veldeho tzv. reformní architektury centrální vícepatrové haly, která spojuje ze všech stran místnosti a je srdcem domu rozvinutého v tzv. „buněčnou strukturu“, kde jsou místnosti propojené několika dveřmi s okolními místnostmi. Stavba jako dýchající živý organismus. Takto do důsledku to bylo původně řešeno do doby, než byla v 50. letech Strossova vila upravována novými příčkami. Schoder do opulentní stavby zanesl i tvarosloví a ideje dalšího velikána světové architektury, Franka L. Wrighta. To se projevilo v táhlé horizontalitě stavby, v určitém terasovitém uspořádání stlačených pater, výraznými římsami, souvislými pásy oken a nízkou střechou a také dnes nedochovaným krbem v centrální hale. Nejvíce dobových trendů bychom našli v interiéru, kde dodnes můžeme vidět fantastická madla zasouvacích dveří ve stylu art deco, přímé citace Veldeho staveb ve Výmaru, dnes již neexistující výmalbu německého malíře z Bauhausu, celý pokoj pojatý v duchu holandského neoplasticismu, z něhož známe jen fotografie.
Schoder byl vyučený návrhář, výborný kreslič, knihvazač, navrhoval šaty či karoserie. Jeho renesanční osobnost byla podmíněna školením na výmarské škole uměleckých řemesel, ze které vznikl Bauhaus. Rok pracoval ve Wiener Werkstätte u Josefa Hoffmanna a navrhoval také pro automobilku v Geře. Ve vile byly použity luxusní materiály, které dodal obchodník Stross – exotická dřeva, mramory, opálová skla, apod. To vše v elegantním, nesmírně precizním zpracování Schoderově, kde prim hrály nautické prvky a kajutový charakter menších místností. Technické řešení bylo velmi progresivní - od zavěšených monolitických stropů na ocelových táhlech, po odvětrávání dveřmi a centrálně vytápěný skleník, který byl jedním z nejvýraznějších prvků vily v pohledu od zahrady. Celá stavba je nakonec poctou Henry ven de Veldemu a také exteriérem zobrazeným v interiéru – v mobilním i v zabudovaném nábytku, který ve své profilaci odrážel hmotu stavby. Dnes o tom vypovídají bohužel jen zabudované fragmenty nábytku.
Celá stavba stála Strosse 6 500 000 Kč. Vilu užívala čtyřčlenná rodina pouhých osm let, kdy byla údajně z finančních důvodů nucena stavbu opustit a pro svůj židovský původ v roce 1938 opustit i zemi.
V roce 2000 byla Strossova vila, kde dnes sídlí hygienická stanice, nákladně restaurována a poměrně citlivě upravena ke stávajícímu administrativnímu využití.