Karl Kolaczek (1898–1959) byl významný liberecký sochař, který zůstává pro historiky umění záhadou. Jeho dílo je přitom celkem srozumitelné a známé, ale co je naprosto neznámé, jsou politické okolnosti vzniku i zániku jeho děl.
Kolaczek začal v Liberci tvorbou drobných realisticky civilních a art decových plastik ve 20. letech minulého století. Nejvýznamnější zakázku v předválečném období získal na pomník padlých v 1. světové válce před kostelem Nalezení Sv. Kříže, který byl barbarsky zničen po 2. světové válce. V Mnichově Hradišti si oproti tomu dodnes můžeme prohlédnout Kolaczkův náhrobek Albrechta z Valdštejna z roku 1934. Po zabrání Sudet na podzim 1938 Kolaczek zůstal v Liberci a pro nový územní plán tzv. dolního centra Liberce navrhl sochařskou výzdobu, která se však z důvodu vypuknutí 2. světové války již nerealizovala. Po jejím skončení Kolaczek jako jediný zdejší předválečný umělec neskončil v některém z táborů a následných transportů českých Němců, ale v Liberci zůstal a dál umělecky tvořil. Návrh busty Tomáše G. Masaryka sice vzbudil u českých obyvatel odpor kvůli Kolaczkovu německému původu a údajné kolaboraci s nacisty, ale kauza nakonec umlkla.
Poválečné poměry znamenaly proměnu idejí i zakázek, čemuž se Karl Kolaczek uměl přizpůsobit. Kolaczkova socha rudoarmějce před budovou Lidových sadů měla symbolizovat údajné osvobození Liberce Rudou armádou. V srpnu 1969 se socha stala cílem provokace a její demolice měla být důkazem msty zdejších „reakcionářských“ živlů k výročí „spřátelené pomoci bratrských vojsk Varšavské smlouvy“. Sousoší Matky s dítětem, které bylo určeno před libereckou průmyslovou školu, bylo sice ideologicky nezávadné, nicméně u odlitku kyprého ženského těla betonáři moc nepřemýšleli a provedli chybně vnitřní armaturu, takže socha po pár letech popraskala. V 60. letech prošlo sousoší renovací, ale na původní místo už se nevrátilo. Před dolními kasárnami si Matka vyměnila místo s Josifem Vissarionovičem Stalinem, po němž tu zbylo prázdné místo. Pnutí korodující železné výztuže působilo destruktivně na Matku dál tak, že na sklonku tisíciletí skončila v depotu vyřazeného městského mobiliáře, kde jsem ji v roce 2016 objevil a s pomocí ochotných magistrátních úředníků a těžké techniky převezl do muzejního depozitáře. V roce 2021 se muzeu podařilo získat dotaci Evropské unie na restaurování sbírkových předmětů včetně Matky s dítětem. Opravenou sochu se pokusíme umístit zpátky do veřejného prostoru, na základě muzejní ankety bylo vytipováno místo v areálu Krajské nemocnice Liberec, tak uvidíme, jak tenhle příběh nakonec skončí. Každopádně Kolaczkova Matka s dítětem je zachráněna a díky náhodnému objevu fotografie na prvním jarním libereckém blešáku můžeme nahlédnout do Kolaczkova ateliéru v momentě, kdy dokončoval tuto sochu.