Krematorium a urnový háj

Autor:

Rudolf Bitzan

Spoluautor:

Karl Kerl

Účel stavby:

Funerální stavba

Výstavba:

1915 - 1917

Sloh:

reformní architektura

O stavbě

Liberecké krematorium byla první budova svého druhu v celém Rakousku-Uhersku, neboť zde působila jedna z nejaktivnějších poboček vídeňského spolku Die Flamme. V prosinci 1913 byla vypsána velká soutěž, které se zúčastnila řada architektů, mj. Hans Glaser a Karl Scheffel z Vídně či Max Kühn a Heinrich Fanta. První cenu porota nakonec neudělila, druhou získali místní architekti Rudolf Scholze a Josef Schida a třetí obdržel Bitzanův návrh Feuerburg. Protože se jeho projekt spolku líbil nejvíce, byl nakonec zvolen k realizaci, ovšem bez možnosti uvést krematorium do provozu, protože to neumožňovala rakouská legislativa a až do vzniku Československé republiky byli občané města nuceni využívat služeb krematoria v nedaleké Žitavě. Autorem abstrahovaných soch strážců po stranách masivního portiku s egyptizujícími sloupy byl sochař Alois Rieber, žák profesorů Pirnera a Myslbeka v Praze. Symetrická budova sestává ze čtyř navzájem propojených částí. Obě postranní, jednopodlažní křídla (správní a technická část) jsou odlehčena loubím a kontrastují s centrální částí, tvořenou vysokým, nezdobeným kubusem s vertikálními pásy oken, v němž se nachází obřadní síň, čekárna a kolumbárium. Celkové romantizující pojetí stavby dotváří text básníka Antona Augusta Raaffa na čelní fasádě obřadní síně: Čistý, božský, nádherný ohni, přijmi ve svou náruč zemdlené tělo.Bitzan byl i autorem interiérů a mobiliáře, který je v jednotě s architekturou. Zajímavé je dispoziční řešení krematoria, jež má blízko k Bitzanově realizaci Křížového kostela ve Zhořelci z let 1913–16. Okolí krematoria (urnový háj) upravil v roce 1921 liberecký architekt Karl Kerl do tvaru vějíře. K budově se Bitzan znovu vrátil v letech 1927 – 30, kdy na popud magistrátu vypracoval projekt adaptace krematoria, rozšířil urnový háj a dostavěl ohradní zeď s kolumbáriem. Bez zajímavosti také není fakt, že liberecká realizace sloužila jako vzor pro nerealizované krematorium v saském Freitalu, jehož projekt vypracoval Bitzan v rámci práce na celkové regulaci města v letech 1923-24.

Kde stavbu najdete

Mapy.cz

Literatura a prameny

Der Kampf um das Reichenberger Krematorium. Reichenberger Zeitung, 30. 6. 1910, s. 1-2
Magistrát města Liberce, Archiv stavebního úřadu, složka domu čp. 406 – IV
MENCL, František: Evropská krematoria, Praha: František Mencl 1919
RÜCKER, Friedrich: Feuerhalle - Urnenhain in Reichenberg. Reichenberg: Im Verlage des Stadtrates, 1928. s. 23
SOkA Liberec, Sbírka map a plánů, Archiv města Liberce. Krematorium (Rudolf Bitzan), kat. č. 1087, sig.K/21
SOkA Liberec, Archiv města Liberec díl IV (Gd), Urnový háj, inv. č. 899, sign. 362,kart. 549
VEČEŘÁLKOVÁ, Markéta: Krematoria v české architektuře 10. -30. let 20. století. Jejich historie, architektura a ideový obsah. Umění 1997, roč. 4
Wettbewerb für ein Krematorium in Reichenberg, Architekten Glaser und Scheffel. Wiener Bauindustrie Zeitung 1914, roč. 31, tab. 69
ZEMAN, Jaroslav: Architektonický a urbanistický vývoj Liberce 1352-2006. Praha, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění.
ZEMAN, Jaroslav: Rudolf Bitzan, pozapomenutý spolutvůrce tváře Sudet, in: Fontes Nissae 10, Liberec 2009, s. 24.

Odkazy

webové stránky krematoria:
krematoriumliberec.cz

Krematoria v meziválečném Československu:
www.archiweb.cz

Výskyty v jiných databázích

Archiweb:
www.archiweb.cz

TOPOMOMO:
topomomo.eu

facebook:
www.facebook.com