Botanická zahrada

Autor:

Pavel Vaněček (1995 - 2000) - (UNION ARCH)

Autor:

Pavel Švancer (2014) - (UNION ARCH)

Účel stavby:

Urbanismus

Výstavba:

1995 - 2014

O stavbě

Roku 1893 liberecký Spolek přátel přírody zakoupil, po předešlé neúspěšné snaze založit zahradu na jiném místě, nynější pozemek pro účely zbudování Botanické zahrady. Dne 5. září 1895 již byla Botanická zahrada veřejně převzata v užívání; avšak měla v převážné míře charakter zahradnictví pro zásobování města zelení. Roku 1930 byl zprovozněn první expoziční skleník v historii zahrady, zakoupený městem Liberec v České Kamenici. Pozůstatek zahradnictví, zdecimovaný po druhé světové válce, ustanovilo město Liberec v roce 1954 jako Severočeskou botanickou zahradu, jež se stala samostatným vědeckým a kulturněvýchovným zařízením, hospodařícím již na nynější ploše dvou hektarů.
V letech 1956–1980 byly postupně vystavěny další skleníky, celkem 11 expozičních a 7 pěstitelských. Vytápěly se zprvu koksem, později v kombinaci s akumulačním elektrickým systémem. Po roce 89 byly provedeny první generální úpravy a modernizace skleníkových expozic, přestavba velkého alpina do nynějšího stylu a změna dispozice celé parkové části.

Velké břemeno pozůstalé po socialistické výstavbě prováděné víceméně amatérským způsobem (v akci Z), zejména místy již hroutící se skleníky bez schopnosti udržet potřebné teploty přes zimu, bylo nakonec zvládnuto úplnou přestavbou všech částí Botanické zahrady. Pozůstala jen administrativní budova z roku 1964, ale i ta byla zevrubně opravena a uvnitř značně zmodernizována. Je v ní i laboratoř, odborná knihovna a výstavní sál. V novém, po r. 1990 přistavěném křídle budovy byla také konečně pořízena dílna a sklady zahradnických potřeb, jež zahrada postrádala.

Roku 1995 byla vydána aktuální zřizovací listina, podle níž oficiální název zní Botanická zahrada Liberec.
V letech 1995–1999 proběhla postupná demontáž zastaralých skleníků, nacházejících se již v havarijním stavu, a výstavba nynějšího komplexu 9 skleníkových pavilonů a 9 pěstitelských skleníků podle návrhu architekta Pavla Vaněčka. Základní myšlenku komplexu představuje buněčná struktura. Oproti koncepci solitérních klasických skleníků, vzájemně propojených, navrhl Vaněček stavbu připomínající shluk buněk, které jako by někdo mnohonásobně zvětšil pod mikroskopem a umístil do krajiny. Jádro zahrady tvoří čtyři velké skleníky ve tvaru osmibokých krystalů, jejichž střechy se prolamují ve dvou alternativách. Základem dispozice je dvoupodlažní útvar chodeb, vstupního pavilonu a pavilonu akvárií. V druhém podlaží se nachází pavilon bonsají, sukulentů a malých kaktusů. Topení je plynové, udržování mikroklimatu skleníků bylo automatizováno. V každém z pavilonů panují jiné klimatické podmínky vyhovující tamním rostlinám. Opláštění objektů je z průsvitného polykarbonátu, což zajišťuje dobré světelné podmínky.
V roce 2014 přibyl desátý pavilon, určený speciálně pro pěstování leknínů, podle návrhu architektů Pavla Švancera a Jakuba Hlaváče z UNION ARCH. Tento pavilon je uzpůsoben pro noční prohlídky, protože největší leknín světa Viktorie královská rozkvétá právě v noci.

Kde stavbu najdete

Mapy.cz

Odkazy

Web Botanické zahrady Liberec:
www.botaniliberec.cz