Prof. Ing. arch. Max Kühn se narodil 8. 10. 1877 v Trutnově do rodiny městského stavitele Konrada Kühna. Mladším Maxovým bratrem byl Karl Friedrich Kühn, který se narodil 17. 2. 1884, vystudoval architekturu a stal se později významným památkářem. Max vystudoval vídeňskou Vysokou školu technickou, kde navštěvoval v letech 1894-1898 Katedru starokřesťanského a středověkého stavitelství. U vedoucího katedry Maxe von Ferstela později pracoval v ateliéru se svým spolužákem a budoucím spolupracovníkem Heinrichem Fantou.

Příchod do Liberce

Roku 1903 se Max Kühn přestěhoval do Liberce, kde získal místo profesora na Státní průmyslové škole. Následující rok přijel do Liberce i Heinrich Fanta, stal se profesorem na téže škole a začala jejich úspěšná spolupráce, která trvala až do 1. světové války. Velký úspěch a následný zájem ze strany stavebníků přinesla pro dvojici Kühn & Fanta výstava českých Němců v Liberci v roce 1906. Období před rokem 1914 pak bylo Kühna s Fantou velice úspěšné, v severních a východních Čechách vyrostlo během necelých deseti let téměř padesát staveb podle jejich projektů (od výstavních pavilonů, přes rodinné domy a školy až k továrním budovám).

Po první válce Max Kühn pokračoval ve výuce na liberecké průmyslovce a vedl vlastní architektonickou kancelář. V roce 1921 se stal přednostou stavebního oddělení na průmyslové škole, avšak v roce 1927 (nebo 1928) školu ze zdravotních důvodů opustil. Přesto se v druhé polovině 20. let architektonickému studiu Maxe Kühna velice dařilo, byla vystavena řada kvalitních, ceněných a dodnes působivých budov. Ukončení příznivého období ale přinesla hospodářská krize v první polovině 30. let, po které architekt žil spíše v ústraní a projektoval stále méně. Poslední drobný projekt přestavby známe z roku 1941. Architekt nakonec zemřel 14. 6. 1944 v Liberci.

Architekt a teoretik

Max Kühn se dobře vyznal v historii a teorii umění, o šíři jeho záběru vypovídají témata, se kterými vystupoval ještě před první světovou válkou i mimo půdu průmyslové školy, např.: „Rodinné domy a nalezení domova“, „Vývoj malířství“ nebo „Dějiny architektury před dobou románskou“. Profesor Kühn se stal v Liberci váženou osobností nejen díky svému architektonickému dílu a didaktické činnosti, ale také díky mnoha veřejným aktivitám a členství v řadě institucí a spolků.

Architekt Kühn byl typickým představitelem architektury „periferní“, „sudetské“, nebo někdy „architektury českých Němců“. Byl silně ovlivněn myšlenkou zahradních měst, kterou se snažil až do třicátých let aplikovat u rodinných domů. Zároveň se u něj projevovalo několik forem klasicismu, od barokního, který navazoval na místní tradici, přes antikizující používaný především u veřejných budov až k očištěnému klasicismu, který lze spojit s puristickými tendencemi 20. let. Architekt se sice snažil architekturu po válce spíše „očisťovat“, přesto při renovacích či přestavbách klasicistních libereckých domů zůstával věrný historické stavbě i prostředí. Maxe Kühna proto lze zařadit do celé řady stylů či proudů (např.: historismus, secese, neoklasicismus, moderna, eklekticismus, heimatstil, purismus), avšak výhradně nepatřil žádnému. Snažil se spíše najít rovnováhu mezi tradicí a moderními požadavky na provoz a bydlení a k tomu využíval, co mu nabízela historie i přítomnost.