ateliér Ing. arch. Jiřího Bučka | zimní semestr 2012/13

Diplomová práce byla zpracována na Fakultě umění a architektury TU v Liberci.

Kam je projekt situován

Mapy.cz

Autorská zpráva

Při svých úvahách jsem postupovala od širších souvislostí k jejich konkrétnímu dopadu na řešené území. Hledala jsem hlavní problémy tohoto území, ty jsem se snažila co nejlépe vyřešit a zároveň jsem zjišťovala klady tohoto území, které jsem chtěla podtrhnout, rozvinout a odhalit jeho potenciál.

Historie osídlení oblasti není ve srovnání s centrem Liberce příliš dlouhá, její počátky sahají do 18. století do období rozmachu textilního průmyslu. Na toto období zbyla na území už jen jediná připomínka v podobě domu obchodníka s plátnem, Šolcova domu, dnes národní památky. Jediný významnější historický odkaz je tedy k textilní výrobě. Co se týká charakteru liberecké zástavby, na nějž by se dalo navázat, ten je tak různorodý, že mě v podstatě k ničemu nevybízí či nezavazuje.

První skutečností, která mě ihned po výběru tématu zaujala, bylo, že ač je toto území velmi blízko centra Liberce a je i v těsném sousedství často používané trasy z centra města na autobusové (resp. vlakové nádraží), tak vlastně toto území vůbec neznám. Nikdy jsem neměla důvod ani potřebu tam vkročit, nic mě tam nepřitahovalo. Tento můj dojem mi vesměs potvrzovali i mí přátelé. Z toho vyplývá, že je nutně potřeba přidat do tohoto území nějakou náplň, která tam vtáhne život.

Další výraznou charakteristikou, které jsem si všimla, je odříznutost oblasti skoro ze všech stran bariérami. Na severozápadě je to prudce stoupající svah k ulici 1. máje, na jihozápadě odděluje areál a vůbec celé město od jeho jihozápadní části průtah rychlostní komunikace od Prahy R35 a za ní dále železniční trať. Dlouhou hranici území od severu až k jihovýchodu tvoří řeka Nisa, která zatím působí spíše jako bariéra bránící volnějšímu přechodu mezi územími na obou jejích březích. Kratší část hranice území je tvořena poměrně rušnou ulicí Košickou, příjezdovou komunikací z Prahy. Velká část řešeného území je rovina či velmi mírný terén, který je v dolíku mezi okolními svahy.

Navazujícím problémem území je skutečnost, že řeka není městotvorným prvkem, kterým by ve městě mohla a měla být. Celou řešenou oblastí protéká v betonovém či kamenném korytu, někde i přes 2 metry hlubokém, jímž navíc prochází i nevzhledné teplovzdušné potrubí, místy v nepříliš dobrém technickém stavu. Na celém řešeném území jsou kromě dvou silničních mostů na jeho okrajích pouze jeden mostek a dvě lávky pro pěší.

I čtvrté riziko území souvisí s vodou. Značná část oblasti, do kterého více zasahuji, je v záplavovém území stoleté vody. Toto by se dalo řešit již uvažovaným odvedením vody pod zemí (směrem k severozápadu).

Doposud neřešený problém je i pohyb chodců po tomto území. Přednost v něm mají auta. Také ulice U Nisy, lemující velkou část levého břehu řeky, je v některých chvílích nepříjemným omezujícím prvkem pro pěší. Automobilové dopravě v území vyhrazuji jen některé ulice, více prostoru nechávám pěším a cyklistům. Stejně tak upravuji trasu plánovaného prodloužení tramvajové linky. Stávající zástavba má tu velkou nevýhodu, že ji tvoří velké, těžko přístupné bloky, které jsou de facto dalšími menšími bariérami v území. To jsem chtěla ve svém projektu změnit a navrhuji hodně prostupnou strukturu, která ale zároveň skýtá i poloveřejné a téměř soukromé dvory.

Když jsem chtěla odhalit klady/benefity místa, napadlo mě, že velký potenciál skrývá řeka, ta může při správném přístupu k ní dát městu náboj a oživit ho, proto i v mém návrhu hraje významnou roli. Velkou výhodou území je i blízkost centra a důležitých dopravních uzlů (dopravního terminálu MHD a části dálkových autobusů Fugnerova, vlakového i autobusového nádraží), což zvýší atraktivnost bydlení i podnikání v této oblasti. I již zmiňovaná rovinatost větší části území má výhodu pro stavebnictví, umožní jednodušší stavění s menšími finančními náklady.

Jak a co stavět? Na řešené území navrhuji dvě skupiny budov. Jedna je převážně místního významu a obsahuje hlavně byty, drobné provozovny, služby a administrativní prostory, druhá má přinejmenším regionální přesah a tvoří ji objekty občanské vybavenosti (koncertní sál, Centrum současného umění, muzeum tramvají, Centrum nanotechnologií s interaktivními výstavními prostory a Muzeum průmyslové tradice regionu).

Liberci, jakož i jiným velkým městům, hrozí přílišné rozrůstání do krajiny. To se děje z velké části řídkou obytnou zástavbou. Do okrajovějších částí se koncentruje rezidenční zástavba, zatímco v centru výrazně převažují jiné funkce. Proto zástavba, kterou navrhuji, je z velké části obytná. Aby ale mohla nějaká část ve městě dobře fungovat, měla by být funkčně smíšená, z toho důvodu celý parter věnuji různým službám (kadeřnictví, květinářství,…) ateliérům, showroomům a administrativním prostorám. Navrhuji i komunitní centrum, sloužící všem skupinám obyvatel (dětem, seniorům, matkám s dětmi,…) pro různé aktivity. Tato smíšená městská struktura tvoří tu část mého návrhu s převážně místním významem.

Existující zástavba by se dala podle struktury zjednodušeně rozdělit do dvou skupin, první je ortogonální kompaktnější zástavba, která je na většině území na levém břehu, druhou skupinou jsou rozdílné solitérní stavby kolem řeky (Šolcův dům, krajský úřad, kulturní dům,…). Na rovinaté části území zachovávám pravoúhlý charakter zástavby, do kterého mi po důkladném studiu pohybu osob vstupuje šikmá linie/osa definovaná natočením budovy Krajského úřadu.

Na začátku navrhování samotné struktury pro mě bylo velmi důležité vyznačit si hlavní i vedlejší trasy chodců a dopravních prostředků. To mi určilo prořezání navrhované struktury. Jelikož tvořím novou část města, pokládala jsem za vhodné navrhnout i lokální centrum oblasti – náměstí. To pak doplňuji menšími náměstíčky a dále již zmiňovanými poloveřejnými a soukromými dvory.

Bylo pro mě důležité, aby nová zástavba měla lidské měřítko, aby v ní byly i užší pěší uličky a od toho se odvinula výška obytné struktury. Důležitou fází pak bylo zhodnocení aktuálního stavu samotného řešeného území a vytipování objektů, které jsou vhodné k zachování a těch, které naopak už tomuto území ani městu moc nepřinášejí a ať již svou architektonickou formou či funkční náplní neposkytují velký prostor pro rozvoj území do budoucna a mohou tedy ustoupit mému návrhu.

FUNKČNÍ USPOŘÁDÁNÍ

Projekt se skládá ze dvou hlavních částí, první je funkčně smíšená městská struktura s převahou bydlení, druhou pak samostatné objekty občanské vybavenosti, jejichž význam přesahuje hranice města. V parteru polyfunkční struktury jsou zamýšleny pronajímatelné prostory pro služby, komerci a administrativu, uvnitř uzavřenějších bloků je i parkování, které tak na své střeše vytváří polosoukromé dvory s předzahrádkami a prostory pro obyvatele domů . Ve vyšších patrech se nacházejí převážně byty a v menší míře kanceláře. Tato část projektu je doplněna i o funkci občanské vybavenosti lokálního charakteru, obsahuje komunitní centrum určené pro scetkávání všech skupin obyvatel. Jeho součástí je i větší prostor, jenž může sloužit jako tělocvična či pro pořádání společných akcí, a střešní terasa/zahrada. Suterén objektů je určen pro parkování a technické zázemí. Druhou část projektu – stavby občanské vybavenosti regionálního významu – by mohly tvořit koncertní síň (s menším nahrávacím sálem), Centrum současného umění, Muzeum tramvají, Naučně-výzkumné centrum nanotechnologií, jehož součástí je interaktivní expozice umístěná v přízemí (návaznost na IQLandii) a Muzeum průmyslové tradice regionu (obsahující i část o textilní výrobě charakteristické v minulosti pro řešené území). Centrum současného umění by bylo zaměřeno i na nová média a architekturu, kromě výstavních prostor by se v něm nacházely i multifunkční schodišťový sál, umělecké a audiovizuální laboratoře, kavárna, mediatéka, dílny pro různé workshopy pro umělce i veřejnost, obchod s výtvarnými potřebami i pronajímatelné prostory pro artshopy/butiky/ateliéry/návrhářská studia apod. Funkční vymezení této skupiny objektů není fixní, při zjištění potřeby jiné budovy občanské vybavenosti (např. podnikatelských inkubátorů, lázní aj.) je možné jejich využití změnit. Na okraji řešeného území v blízkosti Krajského úřadu jsem navrhla menší parkovací dům nahrazující rušená venkovní parkovací stání sloužící objektům krajského úřadu a Výzkumného ústavu technických strojů.

STRUKTURA ZÁSTAVBY

Výškově je území pojato bez výškových vertikál. To vychází, jak již bylo zmíněno výše, jednak z mé analýzy libereckého panoramatu, v níž vycházím z názoru, že každá výšková budova (zejména blízko centra města) by narušila typickou libereckou siluetu zhruba jednotně vysoké zástavby s jen tu a tam vyčnívající věží kostela a horami na obzoru. Dalším důvodem pro navržení nižší zástavby je skutečnost, že jsem chtěla vytvořit prostředí v lidském měřítku, s úzkými ulicemi a uchopitelnou výškou domů, koncentrovanější strukturu, kde snáze vznikají bližší sousedské vazby.

BYTOVÁ STRUKTURA

Struktura se smíšenou funkcí v parteru vychází z blokové zástavby, je ale značně prosekána či nadzdvižena, aby byla hodně průchozí. Je nejvýše pětipodlažní, směrem k jihovýchodu a jihozápadu je značně členitá, čímž vytvářím poměrně velké množství soukromých teras k jednotlivým bytům i společných střešních teras pro obyvatele domů. Střechy nejvyššího patra jsou zatravněné. U uzavřenějších bloků je v přízemí uprostřed bloku parking, po obvodu služby, střecha parkingu tvoří vnitřní dvůr bytovému bloku, ten je částečně přístupný všem obyvatelům domu a částečně jsou na něm předzahrádky bytů ve 2.np.

OBJEKTY OBČANSKÉ VYBAVENOSTI

Objekty občanské vybavenosti jsou solitéry, nejvyšším z nich je koncertní síň, která je situována v čele hlavního náměstí a i zhruba uprostřed těchto samostatných objektů. Ostatní solitéry na ní reagují, zvyšují se směrem k ní a tím na ni i upozorňují.

DOPRAVA

Automobilovou dopravu uvnitř území návrh redukuje jen na ulice Tatranskou, Mrštíkovu, Kladenskou, Nitranskou a část ulice U Nisy. Mrštíkovu a Nitranskou propojuje trochu jinak než je tomu nyní, navrhuje jejich napojení v místě dnešní administrativní budovy Dopravního podniku města Liberce a Jablonce, jíž přesouvá do kancelářské části Muzea tramvají. V ostatních ulicích a na ostatních prostranstvích je automobilová doprava omezena jen na nutnou obsluhu a zásobování. Podporována je dopravu pěší, tramvajovou a cyklistickou. Pro pěší se zlepšuje napojení jednak od OC Forum (a tím i od ulice Pražské vedoucí z náměstí Dr. E. Beneše) do různých směrů (ke krajskému úřadu, k Werku i do celé navrhované struktury, k nádražím, k Babylonu, na Perštýn) a rovněž je pro návrh důležitá cesta podél řeky. Co se týká tramvajové dopravy, navrhuje projekt menší změnu trasy uvažovaného prodloužení tramvajové linky směrem na Rochlice.

ZELEŇ

Návrh vytváří různé charaktery městské zeleně. Jeho důležitou částí je rehabilitace území podél řeky. Projekt předpokládá, že by v budoucnosti bylo odstraněno teplovodní potrubí, které zatím vede velkou částí říčního koryta na řešeném území. Návrh podporuje vznik zeleného pásu podél Nisy, jímž povede stezka pro cyklisty a pro pěší a který by postupně propojil Liberec s Jabloncem nad Nisou. Řeka by již neměla být převážně bariérou, ale měla by se stát městotvorným prvkem umožňujícím obyvatelům příjemné trávení volného času i snadný pohyb podél ní a její překonávání. Na pravém břehu Nisy se od ulice Košická až ke Krajskému úřadu rozprostírá pěkně upravený park se vzrostlými stromy. Na něj návrh navazuje rozšířením na druhý břeh mezi IQlandii a ulici Košickou, odkud se dále ‚parkovým dvorem‘ mezi IQlandií a Centrem nanotechnologií stáčí zpět k řece a pokračuje mezi Centrem současného umění a nábřežními dřevěnými schody. Zeleň na náměstích a ve větších dvorech má liniový charakter. Na hlavním náměstí je alej stromů doplněná uprostřed o vodní prvek. Tato alej ‚vyrůstá‘ ze dvou pruhů dřeva, které náměstím ‘prorůstají‘, místy se zdvihají, aby vytvořily místo k sednutí, lehnutí, položení knihy, přístřešek apod. a zase se vrací k zemi. V soukromějších dvorech je nižší zeleň a většinu povrchu v nich tvoří tráva, zatímco ve dvorech veřejnějších převažují plochy zpevněné.

SCHEMA KONSTRUKČNÍHO ŘEŠENÍ

Obytná struktura je navržena jako skeletový dozdívaný systém. Podzemní část je kvůli vysoké hladině podzemní vody tvořena bílými vanami. Objekty občanské vybavenosti mají vesměs skeletovou konstrukci, žebírkový či kazetový (koncertní síň) strop, v případě Centra současného umění jsou doplněny o příhradové vazníky.

ZÁPLAVOVÉ ÚZEMÍ

Areál částečně leží v záplavovém území při průtoku Q100 a z tohoto důvodu by bylo nutné vypracovat projekt protipovodňových opatření externími specialisty. Urbanistická studie předkládá možnou variantu odvedení vody podzemním potrubím viz list Zacházení s vodou, ale skutečné řešení by vyžadovalo specializovaný projekt.