V roce 2007 zahájilo město Liberec přípravy k pořízení nového územního plánu (dále jen ÚP). Hlavním důvodem k tomu se stala změna stavebního zákona, která vyvolala nové požadavky na výstavbu. Platný ÚP města Liberce z roku 2002, zpracovaný podle 30 let starého zákona, pozbývá platnosti ke konci roku 2015. Výchozím dokumentem pro tvorbu nového plánu bylo zadání schválené zastupitelstvem v říjnu 2008; zpracování konceptu se ujal místní projektový ateliér Saul pod vedením Ing. arch. Jiřího Plašila. V červenci 2010 byl projektantem odevzdán nový koncept a v únoru 2011 byla zahájena informační kampaň pro veřejnost. Během března a dubna proběhlo celkem 16 informačních besed, kterých se zúčastnilo přes 2 000 občanů. V květnu pak proběhlo veřejné projednání konceptu ÚP. Následovala zákonem stanovená lhůta pro uplatnění stanovisek, námitek a připomínek. Magistrát obdržel celkem 1270 námitek a připomínek a 9 stanovisek dotčených orgánů. Není překvapivé, že nejvíce požadavků vyplynulo ze stanovisek orgánů ochrany krajiny a přírody. Na základě těchto podkladů zpracoval pořizovatel, kterým se stal nově zřízený Odbor hlavního architekta, pokyny pro zpracování návrhu. Jedná se o textový dokument, schválený zastupitelstvem města v lednu 2012, definující úkoly pro projektanta ÚP a určující, co je třeba přepracovat či doplnit. Výsledkem je finální návrh ÚP, který se nyní znovu projednává s dotčenými orgány i s veřejností.

Problémy územně plánovací praxe

Územní plán je komplexní a komplikovaný dokument, který nelze vnímat jednoznačně. Mohli bychom začít otázkou, zda Liberec ÚP v současné podobě vůbec potřebuje, zejm. s ohledem na finanční náklady a energii věnovanou jeho pořízení a projednání. Stávající legislativa však jinou cestu tvorby ani regulace města nezná. Problém dnešní územně plánovací praxe tak není urbanistický, nýbrž legislativní a metodický. Urbanismus není pozitivistickou disciplínou, naopak je normativní tvorbou města. Principielně se nejedná o budovy, ale o vztahy. ÚP je pak pouhý instrument, vyjadřující obecně sdílenou dohodu a prvotní vymezení principu chování v území na základě strategie města. Sídlo je složitý celek, pro nějž je zásadní kontinuita, dodržení stanoveného rámce, v němž se při rozhodování o budoucnosti osciluje. Tímto rámcem je idea - vize, tedy politická objednávka a společenský konsensus, shoda na klíčových prvcích a procesech ve městě.

ÚP může být jako každý nástroj dobrým sluhou, ale také zlým pánem. Vlivem neefektivního právního rámce jsme povýšili tento technokratický nástroj nad ideu. Kompozice většiny českých měst svou ideu ztratily, případně se jejich vize vystavěla pouze z technických parametrů jako je např. dopravní napojení. A pokud nemá město vizi, nemá ani tvar.

Přitom urbanismus musí být ideální, neboť stavba města je dlouhodobým programem. Ideální modely se používají i v exaktních vědách pro popis jevů, které by bez omezení určitých premis nebylo možné popsat. Teorie relativity například předpokládá ekvivalenci gravitační a setrvačné síly, v běžném životě stejně zjednodušeně modelujeme předpověď počasí nebo výpočet dopravních zátěží. O nespolehlivosti zdánlivě přesných analýz se přesvědčilo už nejedno město, a to z prostého důvodu: většinu procesů v městské struktuře nelze předpovídat. Město není systém, nýbrž organismus. Infrastruktura sice musí spadat do oblasti rozumu, ale musí být s celkem koordinována na základě citu. Cit je umění a to by mělo být přiznáno architektuře.

Předchozí odstavec nás tak vede k závěru, že k úspěšným proměnám města nepovede ani sestavování čtyřletých koncepcí (souvisejících s délkou jednoho volebního období), ani produkce velkého množství analýz, technických norem či předpisů. Kvalitu nelze popsat pomocí exaktních pojmů. Člověka nezajímá, zda jsou splněny koeficienty zastavěnosti či normy oslunění. Člověka zajímá, zda se v daném prostředí cítí dobře či nikoliv.

Proti ideji města dnes stojí i míra srozumitelnosti grafického či textového vyjádření. V hlavním výkresu ÚP je téměř nemožné vizualizovat jednotnou ideu abstrahovanou např. do piktogramu. Pro ukázku čitelnosti obrazu města stačí porovnat Císařské otisky stabilního katastru z 19. století s dnešní podobou ÚP. Sdělit základní ideu je kvůli byrokratickému jazyku nemožné i v textové části. Také liberecký plán je nečitelný a musí se zdlouhavě vysvětlovat, o čemž svědčí průvodní slovo jeho autora.

Potřeba změny

Direktivní způsob dosud uplatňovaného územního plánování v ČR, spjatý se socialistickým plánováním a předvídatelnou typologií, je dávno přežitý. Vychází z Athénské charty a Le Corbusierovy mylné představy, že vše nahodilé je ve městě nežádoucí. Vzniká totální kontrola území, diktátorství plánu, který - pokud se nerealizují územní studie a plány nižší instance (regulační plány) - ovlivňuje podobu míst v měřítku, které mu nepřísluší. Současná územně-plánovací praxe předpokládá větší znalost úředníka o budoucích investicích než má potenciální stavitel a pracuje s městem jako s uzavřeným systémem. Fixuje jakýsi konečný budoucí stav, který umožňuje pouze jedinou možnou interpretaci. Nutné a četné úpravy původního plánu vedou nakonec k paradoxní situaci, kdy plán neurčuje budoucí urbánní realitu, ale naopak urbánní realita diktuje jeho obsah.

Dynamika společenské konjunktury spolu s technologickým vývojem ukazuje, že takový typ plánování je dnes prakticky nepoužitelný. Procesy již nelze plánovat pomocí stabilních modelů v lineárních vztazích, protože s nástupem neoliberalismu vstoupilo do územního plánování mnoho nových aktérů s rozličnými zájmy a privatizace prostoru proměnila původní lineární proces v proces nelineární, plný vztahů a dialogů. Základním úkolem dnešního urbanismu je udržovat rovnováhu mezi soukromým a veřejným.

Aby se plánování změnilo, je zapotřebí několika kroků:

• Hledat jiné mechanismy. Iniciovat vznik takového nástroje, který nebude usilovat o totální kontrolu území a zároveň bude jednoduchý a čitelný pro laiky. Inspirovat se lze u vertikálních systémů v západní Evropě.
• Dívat se na město skrze strukturu, nikoliv přes funkce. Funkce přestává být určující informací, naopak se zvyšuje význam prostorové struktury. Ta na rozdíl od proměnlivých funkcí přetrvává. Funkce je pouze jakýmsi potenciálem území, který ovšem nevypovídá o jeho budoucím charakteru.
• V první řadě vymezit zastavitelné a nezastavitelné území, pracovat s podrobnější a časovou regulací, kontextem a měřítkem.
• Usilovat o zpracování plánů ve dvou úrovních. Pro rozvojová a transformační území vytvořit podrobnější iniciační plány, definovat konkrétní regulativy pro jedinečné lokální situace. ÚP je endemický, nelze aplikovat jeden postup na všechny části města.
• Usilovat o změnu legislativy, např. aby nebyla vyšší instance závazná pro plány nižší úrovně.
• Změnit užívaný slovník. Např. místo „regulace“ používat slovo „iniciace“, vytvořit přesnější definice některých pojmů (pod slovem „zeleň“ si každý může představit úplně něco jiného).
• Snížit váhu dotčených orgánů, naopak zvýšit odbornost, a tím i kompetenci, zodpovědnost a důvěryhodnost rozhodujících úřadů.
• Posilovat permanentně sdílenou představu obyvatel o uspořádání jejich města

Liberecký územní plán

Vraťme se ještě k libereckému územnímu plánu a kriticky se podívejme se na jeho nejdůležitější tendcence. Metodika zpracování se nikterak nezměnila, přesto se po 10 letech tvoří úplně nový ÚP. Ten přitom v mnoha ohledech vychází ze svého předchůdce z roku 2002, což znovu poukazuje na zbytečnost nového dokumentu.

Idea - vize, kterou v Liberci přelomu 19. a 20. století představoval např. fenomén zahradního města, se postupně ztrácí v dalším koloběhu změn a připomínek. V některých z nich bylo požadováno vymezení nových zastavitelných ploch. V pokynech pro návrh ÚP byly některé tyto námitky zohledněny, čímž se do tvorby plánu dostává role vlastnických vztahů a otevírá se potenciální prostor pro korupci.

Z významných požadavků můžeme dále zmínit požadavek na vymezení ploch zahrádkářských kolonií jako ploch pro rekreaci nebo pokyn ke zpracování územní studie zeleně. Z důvodu měřítka totiž nejsou v ÚP zobrazeny všechny zelené plochy, např. ty, které jsou součástí obytných souborů. Územní studie, která umožní tyto drobnější plochy zeleně vymezit, je zejména pro Liberec důležitá. Územní plán by měl ale také předepisovat územní studie na významná transformační území (jáma na Perštýně, okolí Papírové ulice, Textilana...), aby město nerezignovalo na možnost budoucí regulace. Co lze plánu na obecné rovině také výtykat je fakt, že povoluje zbytečnou expanzi města do extravilánu namísto zahušťování středu, kde je bezpochyby nadbytek nezastavěného prostoru.

Posledním aspektem, který je nutné zmínit, je demografická studie stanovující výhledovou velikost města na cca 106 000 obyvatel (jiná studie hovořila dokonce o 120 000). Vzhledem k ekonomické stagnaci a s tím spojenou finanční náročností i kvalitou života v Liberci lze označit tyto odhady za velmi odvážné.

Přes všechny výtky nelze chápat tento text jako kritiku ÚP Liberce, jehož podoba vychází z možností dnešního legislativního rámce, nic víc a nic míň. K pozitivům procesu projednávání ÚP pak lze určitě přičíst zlepšení komunikace mezi městem, zpracovatelem a veřejností: organizace veřejných besed nebo zřízení informačního webu novyup.liberec.cz.