Jana Rotreklová: Revitalizace dolní části Nového města v Liberci
09. 05. 2014
| autor: Jana Rotreklová
OBNOVA ZCHÁTRALÉHO NOVÉHO MĚSTA V LIBERCI - OKOLÍ LUCEMBURSKÉ ULICE A TZV. PAPÍROVÉHO NÁMĚSTÍ
diplomová práce FA ČVUT v Praze - vedoucí doc. Ing.arch. Miroslav Cikán | zimní semestr 2013/2014
Kam je projekt situován
50°46'10.173"N, 15°3'14.711"E
Mapy.cz
Autorská zpráva
Liberec. Město v klínu hor, nezatížené pevným svázáním středověku, vykročilo rázně vstříc průmyslové revoluci a stalo se druhým největším městem Čech. Město továren a komínů, chudých dřevěných chatrčí i honosných vil. Století střídajících se režimů a téměř úplná výměna obyvatel zanechaly jizvy, které se stále ještě nezacelily. Historie, psaná českými, německými i židovskými obyvateli, je už více než 60 let soustavně mazána buldozery.
Čtvrť pod jižními svahy Nového města vznikla živelně na březích Harcovského potoka. Obývaná hlavně chudými soukeníky, pláteníky a barvíři rostla po staletí bez plánů a bez zájmu shora. První urbanistické plány na toto území byly asanační. Pomalý úpadek chudé periferie uprostřed města trvá už desítky let. Čtvrť, kam se nechodí. Struktura, která už víc není než je. Přesto však věřím, že má smysl se jí zabývat a nenechat ji živelnému vývoji. Vždyť zejména poslední roky ukazují, že všemocná ruka trhu je často pro ducha místa katastrofou.
Historie čtvrti
Historie čtvrti je pevně svázaná s její polohou a přírodními podmínkami. Počátky zástavby sahají zřejmě do 16. století, kdy byl na dnes zasypaném korytě Harcovského potoka postaven panský mlýn. Zatímco se movitější měšťané usazovali v příhodnější lokalitě na kopci kolem Staroměstského a Novoměstského náměstí, níže položené údolí potoka, chráněné severními svahy ostrožny a pravidelně omývané povodněmi, poskytlo domov většinou chudším řemeslníkům. Území bylo zastavěno spíše chaoticky, bez podrobnějšího vyměření nebo plánu, ale velmi hustě. Oproti horní části města zde také bylo ještě v první polovině 20. století mnoho domů přízemních a dřevěných, ty však postupně přestaly vyhovovat hygienicky a dožily. Asanace vyvrcholila v 50. letech spolu s příchodem nového obyvatelstva. Od té doby zažívá čtvrť už jen úpadek, přibývá prázdných domů, uliční síť se pomalu vytrácí.
Urbanistické řešení
1. Čtvrť
V celkové situaci jsou pro čtvrť stěžejní stávající i nové vazby na živé ulice a náměstí historického jádra. Hradba svahů, znemožňující jiné než pěší dopravní propojení, se stává novým veřejným prostorem, terasy jsou zpřístupněny a upraveny jako park s výhledem na město a Ještěd. Podél nich vznikají hlavní uzly území. Znovu definované Papírové náměstí tvoří univerzální prostor pro setkávání, dominanta náměstí, budova bývalé tkalcovny, se znovu stává galerií či klubem. V Lucemburské ulici je navrženo nové komunitní centrum s víceúčelovým sálem, náměstí před ním doplňuje nově upravený vstup do libereckého podzemí. Pod terasami ulice Rámový vršek vzniká dětské hřiště. Dopravní řešení vychází z terénní situace, která výrazně omezuje průjezdnost území. Zklidněný automobilový provoz a parkování ukryté do podzemí svahu pod Pražskou ulicí vytvářejí podmínky pro to, aby se hlavním uživatelem ulice znovu stal člověk. Do veřejného prostoru se vrací lavičky, kašny, stromořadí. Komunitní charakter lokality podporuje nabídka sdílených prostorů ve různých měřítkách: čtvrť - komunitní centrum, blok - sdílený dvůr, dům - kolárna, společenská místnost, byt - lodžie.
2. Blok
Historická parcelace je silně narušena pozdějšími zásahy, většina prázdných pozemků je navíc vlastněna pouhými několika jednotlivci nebo společnostmi. Pozvolná přestavba a dostavba čtvrti jednotlivými obyvateli s jen pomalu rostoucím měřítkem, typická po celou historii místa od jeho vzniku, se, zdá se, už nemůže opakovat. Návrh vyrůstá z této situace. Volím typ domu měřítkem i funkcí odvozený od městského nájemního domu 2. poloviny 19. století, využitelný malými i velkými investory. Nebourám, respektuji stávající domy i jejich parcely. Znovu pevně vymezuji ztracenou uliční čáru. Navržený blok ovšem není uzavřený, celistvý, takový se v Liberci téměř nevyskytuje. Hmoty domů se střídají s prostory polosoukromých dvorů. Nová struktura tak poskytuje dostatek volného prostoru a výhledů, zároveň zajišťuje dostatečnou hustotu lidí i dějů, je městská.
3. Dům
K doplnění urbanistické struktury volím v zásadě dva typy bytového domu, hloubkově a šířkově orientovaný, v několika půdorysných modifikacích. Domy jsou tří- až čtyřpodlažní, bydlení jsou vyčleněna vyšší patra. Nacházejí se zde jedno- až čtyřpokojové byty, každý je vybaven lodžií. V přízemí se nachází kromě vstupů také zázemí domu, kolárny, místo pro odpad, sklepní kóje, případně společenská místnost. Část parteru je pronajímatelná pro obchod a služby. Materiálové řešení respektuje tradici. Na domy je použita omítka v odstínech hnědé, veřejné prostory charakterizuje žulová dlažba různé velikosti, žulové opěrné zdi a mlat. Dřevo jako měkký materiál symbolizuje vše sdílené, je použito na ploty dvorů, lamelové okenice lodžií a komerčního parteru, plášť komunitního centra.