Nový (zahradní) zámek

Autor:

Louis Grenier (1773 - 1776)

Spoluautor:

Heinrich Ferstel (1852 - 1854)

Spoluautor:

Friedrich August Stache (1852 - 1854)

Stavitel:

Johann Josef Kunze (Kuntze) (1773 - 1776)

Účel stavby:

Obytný dům

Výstavba:

1773 - 1854

Sloh:

Baroko, klasicismus, romantický historismus

O stavbě

Úmysl zřídit novou zámeckou budovu pojal hrabě Kristián Filip Clam-Gallas roku 1772, jelikož původní renesanční zámek již nedostačoval požadavkům na komfortní bydlení. S vlastní stavbou se začalo v roce 1773 a s přerušením trvala do roku 1776. Prováděcí práce realizoval panský stavitel Johann Josef Kuntze. Zahradní zámek patří mezi nejhodnotnější příklady francouzsky orientovaných zámků typu maison de plaisance na našem území. Silný francouzský vliv patrně souvisí s osobou architekta Louise Greniera z Amiensu, působícího v letech 1762–72 v Praze. V literatuře bývá v literatuře projekt zámku často mylně připisován Johannu Josefu Kuntzemu a Grenierova práce je omezována na výzdobu interiérů. Při původním zastřešení zámku byly na nárožích užity pro naše území neobvyklé komolé jehlany a ve střední partii objektu mansardové střechy. Čistota prvků, převzatých z francouzské architektury, a vysoce převyšujících znalosti místních stavitelů, vyniká při srovnání s dalšími úpravami zámku provedenými Johannem Josefem Kuntzem. Dispozici Nového zámku tvořily tři trojdílné prostory s takřka identicky řešenými jednotkami. Střední partie s mramorovým sálem měla čistě reprezentativní funkci, východní část sloužila k ubytování hraběnky a západní k ubytování hraběte. Z komunikačních důvodů se při jižním průčelí zámku nacházela spojovací chodba, takže střední část zámku byla pojednána jako dvoutrakt. Obytné prostory se nacházely v přízemí a několika vchody byly spojeny se zahradou před severním průčelím. Jak ovšem poznamenává Richard Biegel, francouzsky působící půdorys zde vznikl typicky italským principem skladby jednotlivých, od sebe vzájemně odvozených těles. V případě aplikace tohoto schématu se tak zřejmě snažil Grenier přizpůsobit místní tradici, aby byla jeho stavba srozumitelná zadavateli. Tato syntéza francouzských a domácích barokních prvků je zřetelná i na fasádách, kdy trojdílná hmotová skladba s trojicí rizalitů završených pavilony členícími mansardovou střechu či nárožní bosáž jsou prvky typické pro francouzskou architekturu a naproti tomu obdélná okna s dynamickými suprafenestrami i mechanické slepé arkády v přízemí vycházejí z domácí barokní architektury. Vysoké kvality dosahovalo i řešení interiérů, zejména půlkruhové schodiště do patra, pravděpodobně bez střední podpory. Vnitřní vybavení navrhl Louis Grenier a štukatérské práce ve velkém sále, čtyři velké lustry a kamna, provedl Josef Bossi z Prahy. Výmalbu uskutečnil dle Grenierova zadání Filip Leubner z Liberce. V letech 1852–54 pak proběhla romantizující přestavba, provedená architektem knížat Kinských Friedrichem Augustem Stachem, který na ní spolupracoval se svým prasynovcem Heinrichem Ferstelem. Součástí přestavby byla i nová věž, spojující Zahradní zámek s Nosticovským křídlem, formálně vycházející z tudorské gotiky. Přestože Heinrich Ferstel zastupuje přední architekty monarchie, úprava Zahradního zámku náleží k jeho slabším pracím, jež znehodnotila původní, francouzsky orientovaný objekt.

Kde stavbu najdete

Mapy.cz

Literatura a prameny

BIEGEL, Richard. Mezi barokem a klasicismem: proměny architektury v Čechách a Evropě 2. poloviny 18. století. Praha: Karolinum, 2012.
SOkA Děčín, Fond velkostatek Liberec
KÜHN, Karl Friedrich. Topographie der Historischen und Kunstgeschichtlichen Denkmale im Bezirke Reichenberg. Prag, Wien, Brün: Rudolf M. Rohrer 1934.
MACEK, Petr; URBAN, Jan.Liberec – zámek, stavebně historický průzkum. Praha: SÚRPMO 1986.
ZEMAN, Jaroslav. Liberec: urbanismus, architektura, industriál, pomníky, objekty, památky. Liberec: Knihy 555 2011.

Výskyty v jiných databázích

Wikipedie:
cs.wikipedia.org

hrady cz:
www.hrady.cz

Atlas Česka:
www.atlasceska.cz

Bildindex:
www.bildindex.de