Liebiegovo městečko

Autor:

Jakob Schmeissner

Spoluautor:

Ernst Schäfer (1907 - 1910)

Spoluautor:

Oskar Rössler (1910 - 1911)

Účel stavby:

Urbanismus

Výstavba:

1911 - 1923

Sloh:

doznívající secese s prvky moderny a heimatstylu

Historický název:

Liebiegstadt, Broumov

O stavbě

Stále nedoceněné Liebiegovo městečko, postavené jako zázemí textilní továrny Johann Liebieg & Co., pozdější Textilany, představuje jeden z nejpozoruhodnějších a nejhodnotnějších souborů tohoto typu na našem území, který lze bez obav zařadit po bok Kotěrových realizací v Lounech či Zlíně

Koncepce kolonie vychází z teoretických zásad hnutí zahradních měst, myšlenek Hermana Muthesia a urbanistických zásad Camilla Sitteho. Příznačná je pro ni invenční koexistence historizujících prvků a secese v malebných romantizujících celcích, odrážejících tehdejší nacionální akcent. Kolonii však nelze chápat pouze jako běžný dobový sociální projekt, ale především jako reprezentativní podnik, kterým Liebiegové navenek demonstrovali své bohatství a postavení.

Kolonie tvořila svým způsobem „město ve městě“ s komunikační vazbou na továrnu. Jak bylo u řady tehdejších zahradních měst zvykem, byla do určité míry soběstačná. S budováním začala firma ještě před první světovou válkou. Upustila od zamýšlené stavby velkých činžovních domů a rozhodla se pro menší rodinné domy. Valná většina bytů již disponovala samostatnou kuchyní a alespoň dvěma obytnými místnostmi, přičemž samozřejmostí byla rovněž toaleta.

Vybudována byla v několika etapách. Na nejstarší fázi ze 2. poloviny 19. století (bývalý dělnický dům ve Svatoplukově ulici spolu s přilehlými neorománskými budovami Vincentina a kostela sv. Vincence z Paoli) navázala v letech 1907 – 1910 secesní etapa, kdy podle návrhů libereckého architekta Ernsta Schäfera byly postaveny čtyři domy na severní straně Gollovy ulice a jesle v Mlýnské ulici. Třetí a nejvýznamnější etapa výstavby, která sídlišti vtiskla jeho neopakovatelný vzhled, probíhala v letech 1911 – 1914 podle plánů Jakoba Schmeissnera, který je také autorem celkové koncepce sídliště. Několik vil pro vysoce postavené zaměstnance firmy s vyšším standardem bydlení (čp. 436–IV, 445–IV a 446–IV) bylo vybudováno v Klicperově ulici podle návrhů Oskara Rösslera.

Po skončení první světové války pokračovala opět pod Schmeissnerovým vedením čtvrtá etapa, která vykazuje oproti předválečným fázím snahu po zjednodušení fasád a jistou úspornost ve výrazu, pořád je ale čitelný historizující akcent a v urbanistické skladbě si kolonie zachovává vysokou úroveň etapy předchozí.

Jádrem sídliště je nevelké, osově komponované a hmotově gradované náměstí Pod Branou, umístěné v horní části kolonie. Ve své dolní partii je pohledově uzavřeno rozložitou, původně školní budovou. Ke svému nynějšímu označení přišlo díky dominantnímu průjezdnímu domu čp. 440-IV s branou, uzavírajícímu jeho severní stranu.

Dispoziční řešení domů v kolonii odpovídá tehdejším požadavkům na moderní bydlení. U domů nájemních se svou velikostí a vybavením odlišují domy s byty malometrážními, určenými pro méně majetné obyvatele s komfortnějšími a většími byty pro zámožnější nájemníky. Domy s malometrážními „dělnickými“ byty víceméně opakovaly ustálené schéma vnitřní dispozice, kdy objektem vedla centrální vstupní chodba, odkud se vstupovalo do jednotlivých bytů.

Ve formálním řešení domů Schmeissner záměrně upustil od typizace, charakteristické pro většinu soudobých kolonií a vytvořil luxusní rezidenční čtvrť, stylově se pohybující na pomezí doznívající secese a nastupující moderny. Díky tomu Liebiegovo městečko dodnes poskytuje svým obyvatelům i přes záměrný jednotný výtvarný výraz pocit individuálního bydlení, narozdíl např. od Baťovských kolonií ve Zlíně.

Paralely

Kolonie pro státní železniční zřízence v Lounech, architekt Jan Kotěra (1909-11)

Dělnická kolonie firmy Liebieg ve Velkých Hamrech-Haraticích, architekt Jakob Schmeissner (20. léta 20. století)

Kde kolonii najdete

Mapy.cz

Literatura

CORAZZA, Artur. Anlage, Unternehme: Johann Liebieg & Comp., Reichenberg: Johann Liebieg & Comp.1941.
Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg 1923., Reichenberg: Die Stadt Reichenberg 1923
ŠTERNOVÁ, Petra: Liebiegové a Liberec. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci 2009
ŠTERNOVÁ, Petra: Minulost a současnost Liebiegova městečka v Liberci In BOROVCOVÁ, Alena, ed. Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě 2010: industriální dědictví a bydlení v průmyslových aglomeracích. Ostrava: NPÚ ÚOP Ostravě, 2010
ZEMAN, Jaroslav. Liberec: urbanismus, architektura, industriál, pomníky, objekty, památky. Liberec: Knihy 555 2011.

Publikováno v

Die kolonie "Liebiegstadt" bei Reichenberg. Deutsche Bauhütte. Zeitschrift der Deutschen Architektenschaft 1924, roč. 28, č. 1.

Odkazy

Přednáška Petry Šternové o Liebiegovu městečku v knihovně:
www.kvkli.cz

Článek o stavbě Liebiegova městečka v časopise Krkonoše-Jizerské hory:
krkonose.krnap.cz

Článek o Liebiegově městečku v deníku Sedmička:
www.sedmicka.cz

Výstava Liebiegové a Liberec v Oblastní galerii:
www.ogl.cz

Článek o Liebiegově městečku na webu Náš Liberec:
www.nasliberec.cz