"Takt, takt a senzitivita ke klientovi, jeho jedinečným potřebám, možnostem a zároveň empatie k místu a přizpůsobení se stávajícímu okolí“ (Max Hans Kühne)

Výstavná vila vyprojektovaná renomovanou drážďanskou architektonickou kanceláří Lossow & Kühne vychází ze zdomácnělé barokizující moderny a soudobého neoklasicismu, navazujícího na silné místní stavební tradice (viz nedaleká Vollertova vila čp. 185 – V od Maxe Kühna). Projekty individuálního bydlení představovaly významnou část tvorby ateliéru a v jejich řešení je patrný vliv anglického halového domu, zprostředkovaný střední Evropě mimořádně vlivnou třídílnou knihou Das englische Haus: Entwicklung, Bedingungen, Anlage, Aufbau, Einrichtung und Innenraum (1904-05) od propagátora anglické architektury, Hermanna Muthesia. Příznačným rysem všech rodinných domů projektovaných kanceláří Lossow & Kühne je komfortní řešení interiérů, přičemž zvláštní důraz byl kladen zejména na hygienické zařízení. Původní plánová dokumentace uložená ve stavebním archivu magistrátu města Liberce pochází z 30. října 1924 a realizací byl pověřen jablonecký stavitel Max Daut.

Halový dům

Symetrické hlavní průčelí, které vykazuje řadu styčných prvků s budovou drážďanské obchodní komory od týchž tvůrců, člení pilastry. Dominantním prvkem je osově umístěný vstupní balkónový portikus s art decovou plastickou výzdobou a mohutná mansardová střecha s barokně profilovaným štítem s otevřeným frontonem. Součástí náročných fasád jsou kvalitní uměleckořemeslné detaily (bohaté okenní mříže, lucernová mříž nadsvětlíku, balkónový plot, půlkruhová vikýřová okna). Honosnému průčelí je přizpůsobeno i reprezentativní, takřka „zámecké předpolí domu. Přísně symetrická je i kompozice zahradního průčelí s předsazenou terasou. Vstup na terasu, krytý segmentovou římsou flankují dva mělké balkónové rizality s konkávními nárožími. Součástí rozlehlé architektonizované zahrady se systémem schodišť a teras je i zajímavý kruhový pavilon. S tradicionalistickým exteriérem kontrastuje nápaditý, racionálně řešený půdorys s efektivní skladbou místností, jeden z typických znaků tvorby ateliéru. Vnitřní dispozice vychází z halového domu. Kolem ústřední haly jsou seskupeny jednotlivé obytné místnosti a provozní místnosti. Schodiště z haly ústí do privátního patra, určeného pro rodinu majitele domu. Sekundární, boční schodiště sloužilo personálu vily a vedlo do obytných prostor služebnictva. Zázemí domu tvoří utilitární prostory v suterénu (kotelna, sklepy a vinný sklípek), které v roce 1928 doplnila dodatečně zbudovaná garáž pod terasou, navržená místní stavební firmou Gustav Sachers Söhne.

Nevídaná autenticita

Zcela mimořádná je autenticita objektu, dokládající vysoký obytný standard meziválečné architektury a vysoká architektonická kvalita navrhovaného objektu, reprezentující tradicionalistickou polohu obytné architektury v Československu, která tvořila přirozený protipól funkcionalismu. V interiérech domu se tak zachovaly původní dveřní a okenní výplně, vstupní hala s elegantním schodištěm do patra a krbem, vestavěné skříně, táflování, štukové stropy, zasunovací dveře jídelny, stále funkční systém dřevěných žaluzií, kryty ústředního topení či soubor ozdobných mříží v interiérech.

Význam vily dokládá i fakt, že byla publikována ve výpravné monografii Architekten Lossow & Kühne Dresden, vydané roku 1930 v prestižní edici Neue Werkkunst, ke které napsal úvodní studii význačný historik umění Werner Hegemann.

Liberecká pobočka

Úspěšná liberecká realizace otevřela ateliéru dveře k dalším zakázkám a pravděpodobně podpořila rozhodnutí otevřít severočeskou filiálku. Tvorba ateliéru byla v Liberci dobře známá a bylo nepochybně dokladem společenské prestiže mít dům od tak významné německé kanceláře, jakou Lossow & Kühne byla, což dokládá i ohlas v regionálním tisku.

Mezi nejvýznamnější realizace ateliéru patří především Hlavní nádraží v Lipsku (spolupráce Rudolf Bitzan) postavené v letech 1902 - 1915, Nová Synagoga ve Zhořelci (1909) a Královské divadlo v Drážďanech (1913). Kosmopolitní Drážďany, jedno z nejdůležitějších středoevropských kulturních center představovaly důležitý inspirační zdroj sudetských architektů. Vyhledávaná kancelář se na tváři severních Čech, potažmo Liberce podepsala i nepřímo, neboť v průběhu své dlouhé, více než šedesátileté existence (1880—1945) ovlivnila řadu mladých místních architektů, kteří zde získali praxi – za všechny lze jmenovat Rudolfa Bitzana, Heinricha Persta či Ernsta Müllera. Úzké vazby k Sudetům posléze završilo zřízení liberecké pobočky kanceláře v roce 1925, jediné mimo Německo. Volba Liberce nebyla náhodná, s ohledem na neoficiální pozici „hlavního města“ českých Němců, kterou si udržel navzdory snahám konkurentů, v čele s dynamicky se rozvíjejícím Ústím nad Labem. Založení pobočky se odrazilo i v novém názvu kanceláře, která se přejmenovala na Architekten Lossow & Kühne Dresden – Reichenberg. Vila je tak dokladem čilých styků Liberce s nejvýznamnějšími středoevropskými architekty a kulturními centry. S nově založenou libereckou pobočkou souvisí mj. i rozsáhlá výstavba pro Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem ( administrativní budova Spolchemie – první výšková budova v Československu, zaměstnanecké sídliště Skřivánek, či soubor ředitelských vil ve Veleslavínově ulici).

Poválečné osudy

Po skončení druhé světové války a odsunu německých obyvatel Liberce vilu začala využívat mateřská škola, díky čemuž se zachovala dodnes ve výjimečně dobrém stavu. To je také důvod, proč byl u vlastníka, kterým je město Liberec, podán zatím neúspěšný návrh na prohlášení věci za kulturní památku. Nyní tedy nezbývá než doufat, že se snad jedna z nejcennějších libereckých vil zasloužené památkové ochrany nakonec dočká.