Situace automobilového průmyslu v Liberci ve 20. a 21. století.

Liberec byl a je stále vnímán jako město textilního průmyslu, město ve kterém se tyčily desítky komínů textilek, barvíren a apretur. Avšak při pozornějším pohledu na jednotlivé tovární objekty se nám otevírá jiný, skrytější význam Liberce. Pomyslná procházka by odhalila, že v různých obdobích se měnila technologická náplň továren, stejně jako to, že některé areály byly primárně určené strojírenskému průmyslu.

Liberec opravdu začínal jako město textilních továren. 19. století s mnoha vynálezy se odráželo v prudkém rozvoji. Továrníci - majitelé textilek nakupovali první stroje v zahraničí, čímž logicky vznikla i poptávka po místní strojírenské produkci. Vznikaly první opravdové strojírny, slévárny a nástrojárny. Textil následovaly stroje, strojnictví pak další modernější odvětví, jako právě automobilky, často vzniklé jako nástavba sléváren a strojíren.

Každé odvětví průmyslu zvláštním a mnohdy nečekaným způsobem navazovalo na předchozí stav. Jestliže "klasické" automobilky působily v Liberci jen krátce, navázaly podniky po jejich zániku na výrobu automobilových součástek. Stejně tak staré textilky byly v naprosté většině případů za druhé světové války využívány jako strojírenské a elektrotechnické provozy, aby se některé z nich po válce opět vrátili k textilní výrobě. I druhá světová válka se dotkla automobilové produkce. Byly zde vyráběny díly do obrněných transportérů, vojenských aut, ale i například tanků. Válka zanechala v Liberci a okolí mnoho továren s instalovanou strojírenskou technologií, na jejímž základu vznikaly známé podniky jako například PAL, LIAZ, PRAGA a další. LIAZ je typickou ukázkou navázání výroby na předešlou tradici. Liberecké automobilové závody vznikly v roce 1951 spojením několika podniků v Liberci, Jablonci nad Nisou - Rýnovicích a Mnichově Hradišti. V Liberci i Jablonci to bylo možné právě díky bývalým strojírenským válečným podnikům. V roce 1958 se dostala pod LIAZ i bývalá továrna R.A.F.

V současnosti přímo v Liberci působí mnoho dodavatelů dílů pro automobilový průmysl jako například Benteler, Prettl, Syntex, Denso, TI Group a další, na které je navázán velký počet menších výrobců. Objem výroby pro automobilový průmysl je v dnešních dnech větší než kdykoliv předtím v historii Liberce. To je dáno jednak obrovským rozvojem samotných automobilek, ale i zánikem místních textilních a strojírenských podniků. Automobilový a strojírenský průmysl se provázal natolik, že se stal v 21. století v Liberci dominantním. To lze vykládat jak obecným trendem, tak i právě místní tradicí, kterou založily automobilky Linser a RAF.

Automobilka LINSER

Už v roce 1858 zakládá Christian Linser malou dílnu na zpracování kovů, ze které později vybudoval jednu z nejvýznamnějších strojírenských továren v Liberci. Linser zde od počátku produkoval drobné kovové zboží a s rozvojem podniku si troufal na čím dál větší zakázky. Ke konci devatenáctého století již vyráběl hasičské stříkačky, malé parní stroje a postupně firma dobyla pověsti jedné z nejlepších sléváren v regionu. Slévárenský provoz se stal klíčovým v dalším rozvoji. Umožňoval výrobu vlastních převodových skříní ke strojům a složitým odlitkům, které v této době začaly nahrazovat složitě montované sestavy vyráběné po jednotlivých dílech. Otevřely se tak pomyslné dveře vedoucí k velkým zakázkám. Spolu se Salomonovou slévárnou se podílel na výstavbě jizerskohorských přehrad, kam dodával velkoprůměrová litinová potrubí, šoupata a ventily. Mimo elektrotechnických součástek a sestav nebylo mnoho oblastí strojírenské výroby, které by nebyl schopen podnik Linser produkovat.

Konec 19. století se nesl v pozvolném nástupu motorismu a Christian Linser si uvědomil možnosti jeho podniku při výrobě motocyklů a automobilů. Ostatně "Továrna na odlévání a zpracování kovů Christian Linser" již na konci 19. století vyráběla jízdní kola a odtud byl už jen krok k vestavbě motoru a vzniku motorového kola. S ním začal Linser experimentovat v roce 1901, když použil motor De Dion Bouton, a v roce 1902 zahájil výrobu vlastních motocyklů pod značkou Zeus. K tomuto motocyklu se dochoval z roku 1905 certifikát, kde je uveden výrobce Ch. Linser mědikovárna a továrna na motocykly. Na přelomu roků 1905 a 1906 zkonstruoval svůj první automobil a novinku představil v roce 1906 ve Vídni. Další představení automobilu se odehrálo na Německo-české výstavě v roce 1906 v Liberci. Pravděpodobně zde si automobilu všímá Theodor von Liebieg, který snad měl výrobu automobilů v Liberci již dlouho v plánu a v roce 1907 zakládá kapitálově silnou R.A.F. - Reichenberger Automobil Fabrik. Téměř půl roku se vlečou složitá jednání mezi Linserem a Liebiegem, který chce převzít Linserovu výrobu. V říjnu nakonec Linser souhlasí a prodává divizi svého podniku Liebiegovi s podmínkou, že bude hlavním externím dodavatelem. Od této chvíle se začínají osudy Linserova podniku a R.A.F. prolínat.

Linser od počátku vlastnil malou parcelu na rohu dnešní Resslovi a Barvířské ulice. Už v roce 1889 nechal postavit výrobní halu se shedovou střechou.  Na začátku 19. století už vlastnil všechny budovy bloku, v roce 1912 nechal postavit dodnes stojící nárožní dominantu Barvířské ulice třípodlažní budovu slévárny. Na severní straně ve dvacátých letech vlastní firma, řízená synem Rudolfem Linserem, jedenáct samostatných domů a následuje zakoupení domu čp. 275, čímž expandoval do sousedního bloku. Následovaly další nemovitosti v okolí a rozmach podniku vrcholí v roce 1926 zakoupením bývalých objektů R.A.F. v Růžodole.

R.A.F.

Liberecká továrna na automobily byla založena Theodorem von Liebiegem v roce 1907. Pro tyto účely byly zakoupeny "zelené louky" v Růžodole I. Firma R.A.F., jejíž vznik vycházel z představ místní továrnické honorace a nikoliv ze zkušeností a znalostí, kupuje automobilovou divizi Linserova podniku a rozjíždí výrobu automobilů. Zatím se vyrábí v centru Liberce, Růžodolská továrna je v roce 1907 ve výstavbě. Od počátku automobilka, navíc vzniklá na zelené louce je v Liberci raritou a stavba byla překonána až výstavbou některými válečnými podniky během druhé světové války.

Návrh areálu se skládal z jednotlivých budov kupodivu navrhovaných různými architektonickými kancelářemi. Projekt hlavní dvoupodlažní budovy pochází z dílny architektů prof. Kühn u. Fanta a prováděla ho společnost Ed. Ast. u. Co. Stejné to bylo u strojovny parního stroje. Pod řešením okolí, včetně okolního parku je podepsána firma Gustav Sachers synové. Továrna měla moderní symetrickou dispozici. Přední kancelářská budova kryla mohutnou halu, ze které vycházely jen dva objekty toalet. Strojovna a kotelna byla situována mimo hlavní objekt. V dispozici a umístění do terénu v rámci regionu předběhla továrna svou dobu.

První automobil pod značkou R.A.F. vyjel z dílny v Barvířské ulici už v roce 1907, linka v Růžodole byla otevřena v roce 1908 po dostavbě továrny. V roce 1909 už R.A.F. vyrábí více než deset modelů a počtem vyrobených kusů se v Čechách dostává za mladoboleslavskou firmu Laurin a Klement, které začíná nepříjemně konkurovat. V roce 1911 vzniká servisní samostatný podnik R.A.F., který provozuje dílny a opravny. Václav Klement z Mladé Boleslavi také začíná poprvé jednat o možné fůzi podniků L.aK. a R.A.F. Koncem roku 1911 Theodor von Liebieg souhlasí. O rok později R.A.F. kupuje licenci šoupátkových motorů Knight a zároveň vedení automobilky přebírá Václav Klement. Liebieg odchází později i ze správní rady mladoboleslavské automobilky, kde mu bylo v rámci fůze nabídnuto křeslo, a dál se věnuje jen textilnímu podnikání. Rok 1913 se již nese ve znamení úpadku značky R.A.F. Laurin a Klement přetahují z Liberce nejperspektivnější linky na výrobu šoupátkových motorů.

V letech 1914 až 1915 se v liberecké RAF-ce vyráběly již jen náhradní díly a díly pro mladoboleslavský koncern. V roce 1916 byla výroba definitivně zastavena a továrna byla uzavřena. Areál byl prodán a do prázdných hal se přestěhovala přádelna a továrna na koberce. Z automobilky se stala textilka. Ale v roce 1926 bývalou RAF-ku koupil Christian Linser. Znovu se do objektu nastěhovaly stroje a vybavení slévárny.

Na projektech dostavby je podepsán přímo Christian Linser. Je tedy možné, že jeho syn Rudolf řídil podnik v Liberci na Barvířské a starý pán Christian se začal v roce 1926 věnovat novému podnikání v oboru, v bývalé RAF-ce. Rokem 1926 je datován i projekt velké haly slévárny, pod kterým je podepsána firma Robert u. Ernst Peukert. Požadavek zněl i na přestavbu kancelářské budovy, kde vznikl velký byt pro Christiana Linsera. Opodál byly postaveny garáže pro tři automobily. Do továrny se tak vrátil život, tentokrát doslovně.

V roce 1936 umřel Christian Linser a jeho podnik v Růžodolu skončil již o dva roky dříve. Prázdné budovy připadly dědicovi Rudolfu. Rudolf Linser továrnu prodal v roce 1940 firmě W. Krefft z Gevelbergu, která zde chtěla vyrábět kuchyňské přístroje. V roce 1941 však o továrnu žádá německá firma Appelt. Ta opět, již potřetí, do továrny instaluje výrobu dílů pro automobily. Slévárna Appelt byla jedním z největších výrobců pístů a ventilů určených jak do automobilových, tak i leteckých motorů. Za války se vyráběly v RAF-ce díly přímo pro Wehrmacht a těsně na konci války byla továrna vyrabovaná. Přesto se v ní udržela výroba, nejdříve pod národní správou Appelt a spol. a pak jako slévárna Janka.

V roce 1958 růžodolská továrna, které se díky blízkosti Ostašova začíná říkat "ostašovská slévárna", znovu dostává do područí automobilového průmyslu, tentokrát pod podnik LIAZ. V současnosti je mnohokrát přestavěný areál ve stavu postupné fyzické likvidace a je zde plánována moderní průmyslová zóna.

Slávu značek R.A.F. a Linser tak dokládají již jen archivalie, ze kterých jde například vyčíst, že v roce 1919 v Libereckém okrese ti nejbohatší továrníci, průmyslníci a podnikatelé jezdili téměř výhradně ve vozech značky R.A.F.