Jedním k možným klíčů k poznání minulosti Liberce je jeho architektura. Doby jeho vzestupů a pádů, ambicí i traumat se výrazně otiskly do zdejších budov. Výška staveb odráží vedle dobových technických možností a znalostí i jejich společenský význam a symboliku. Dochovaná historická města vnímáme mimoděk jako přirozenou danost, která ve skutečnosti skrývá složitý a dynamický řád a vývoj. Při cestě do města v době renesance nebo baroka se už z dálky hlásily hlavní architektonické vertikály města - věž kostela jako hlavní křesťanské svatyně, věž radnice jako znak městských práv a samosprávy a věž zámku coby sídla feudální vrchnosti. Tato tradiční podoba města platila i pro poddanské městečko Liberec do doby jeho průmyslové exploze. Farní kostel sv. Antonína Velikého se hřbitovním kostelem Nalezení Sv. Kříže, radnice na Staroměstském náměstí a clam-gallasovský zámek tvořily v podhorské krajině tradiční dominanty v obraze rámovaném reliéfem Jizerských hor a Ještědského hřbetu. Průmysl s sebou přinesl i novou vertikální dominantu – tovární komín, který nešlo přehlédnout. Kouřící továrny však přinesly bohatství, které dalo vzniknout dalším reprezentativním dominantám. Strmé ambice města se zhmotnily na konci 19. a počátku 20. století ve věžích nové radnice, muzea, nově stavěných či modernizovaných kostelech a v rozhlednách jako novém turistickém fenoménu. Meziválečné období v Liberci má mnoho společného s dnešní dobou, kdy sice umělecky působivé, leč výškově předimenzované budovy bank, pojišťoven, polyfunkčních a obchodních domů vyrostly v centru města bez ohledu na dochovanou historickou zástavbu a charakter místa. Od 60. let se po třiceti letech útlumu staly novou dominantou na tváři města věžové bytové domy z prefabrikovaných panelů. Jejich postupné nahuštění na sídlištích vytváří v obraze města spíše obří horizontální hradby než strmé vertikály. Jedinečným solitérem moderní architektury zůstává pro Liberec i celou Českou republiku už více jak 40 let vysílač a horský hotel na Ještědu. Společnost mu ve městě tvoří pár zajímavých moderních staveb, ze kterých jsme vybrali nedoceněnou, avšak vzorně opravenou technickou raritu a nejvyšší budovu v Liberci – sídlo Krajského úřadu Libereckého kraje. Z budov v centru města, které vznikly v posledních 20 letech, lze jen těžko označit některou za výjimečnou výškovou stavbu. Naopak kvůli nim došlo k zastavění několika urbanisticky cenných průhledů. Chystané novostavby dalších věžových domů v centru města se prozatím zastavily, tak se nechme překvapit, co nás tu v budoucnu čeká. Nenašli bychom nikde jinde tak architektonicky zvláštní město, jakým je Liberec. Přes všechna negativa, kterých tu není málo, nelze upřít zdejší architektuře výjimečné hodnoty, které jsme na následujících panelech jen letmo naznačili. Jedinečným zdrojem pro další poznání a propagaci liberecké architektury je webový portál www.Liberec-Reichenberg.net, který byl i základem pro přípravu této výstavy. Výstava byla uspořádána v rámci projektu Topografie staveb moderní architektury (TOPOMOMO) financovaného z programu přeshraniční spolupráce Cíl3 Česko-Sasko pod vedením kooperačního partnera Technické univerzity v Liberci.

Autoři výstavy: Jiří Křížek, Jaroslav Zeman
Grafická úprava: Jiří Sloup s využitím portálu Liberec:Reichenberg
Technické řešení: Ivan Rous
Jazykové korektury: Anna Baldová
Aktuální fotografie budov: Karel Čtveráček
Historické fotografie a obrazové materiály ze sbírek Severočeského muzea v Liberci, Archivu Stavebního úřadu Magistrátu města Liberec a Státního okresního archivu Liberec.