RSS Facebook

Článek 

Liberecké veletrhy v meziválečném období

17. 02. 2016 | autor: Zuzana Kotrmanová

Historie výstavnictví v Liberci se začala psát již v roce 1852 výstavou lehkého průmyslu. Jednalo se o první prezentaci především textilního průmyslu v tomto regionu. Expozice byla umístěna v prostorách reálné školy na Sokolovském náměstí, v dnešní budově stavební průmyslové školy. Své produkty zde prezentovalo celkem 218 podnikatelů. Nejpočetnějšími výstavními artikly byly soukenické výrobky, sukna a vlněné zboží. Vystaveny zde byly rovněž nábytek, hudební nástroje, vzorky uhlí, sklo, malba na porcelánu, obuv, klenotnické či kovotepecké výrobky. Další výstavou, která bezprostředně předcházela Libereckým veletrhům, byla až Výstava českých Němců v roce 1906, uspořádaná jako prezentace průmyslu českých Němců a odpověď na úspěšnou Všeobecnou zemskou výstavu v Praze z roku 1891, která kladla důraz především na prezentaci českého průmyslu, a němečtí vystavovatelé se jí zúčastnili jen ve velmi malé míře.

Rozvoji průmyslu jistě přispělo i to, že byl Liberec od roku 1851 sídlem Obchodní a živnostenské komory a také jedné z nejvýznamnějších organizací československých textilních průmyslníků – Všeobecného německého textilního svazu, do kterého též spadal Moravsko-slezský svaz německých textilních průmyslníků. Předsedou tohoto svazu byl až do roku 1939 Theodor Liebieg.[1] Na úroveň obchodu pak na Liberecku dohlíželo především Obchodní grémium skládající se z více než jednoho tisíce podnikatelů a obchodníků.[2]

 

 

Důležitým faktorem, který ovlivňoval průmysl na Liberecku, byl také rozvoj dopravy, zejména té železniční[3] Především od roku 1906, po přestavbě libereckého nádraží, se stal Liberec důležitým dopravním uzlem pro mezinárodní rychlíky směřující z Vídně do Berlína. Nejen meziměstská doprava byla pro rozvoj města důležitá, nevyhnutelná byla i výstavba tramvajové tratě přímo v Liberci.[4]

Po vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918 se hospodářská a sociální situace v Československu stala problematickou. České země sice tradičně patřily k průmyslově nejrozvinutějším částem Rakouska-Uherska, ale po jeho rozpadu se výroba v místních podnicích zmenšila. Také většina textilních surovin se musela dovážet ve větší míře, což bylo konkrétně pro Liberec o to problematičtější, protože již od poloviny 19. století ve městě převládal právě textilní průmysl, který se zabýval především zpracováním vlny a bavlny. Situace byla ale ještě komplikovanější z důvodu schválení zákona o celním území[5] a narůstající konkurence především Anglie, Německa, Japonska a Indie.[6]

 

Technickému pokroku v textilních firmách bránil po vzniku Československa také nedostatečný kapitál. Na mírové konferenci ve Versailles bylo ustanoveno, že je třeba předválečné dluhy zaplatit v originální měně a kurz koruny vůči dolaru byl tehdy značně nevýhodný. Dalším problémem byla poválečná inflace marky, díky čemuž docházelo k neustálému zdražování textilních výrobků. Liberecký průmysl tak byl závislý především na exportu zboží. Situaci napomohla až v roce 1919 Rašínova měnová reforma, která zlepšila sociální a hospodářskou situaci v Československu.[7] A právě v tomto období se zrodila myšlenka o založení Libereckých veletrhů, a sice z úst libereckých podnikatelů, protože především ti – jak vyplývá z předešlého textu – měli největší zájem na zvýšení odbytu výrobků jejich závodů po první světové válce. V tomto záměru mohli navázat na tradici výstavnictví v regionu. O tomto víme především z dopisu Antona Hirschmanna[8] ze dne 22. května 1919 adresovaného městské radě, v němž se snažil apelovat na členy rady pro uskutečnění veletrhů v Liberci: „Právě v našich těžkých časech, kdy doprava, podnik, průmysl, umění, řemeslo, sport a lidé jsou pod tlakem války a jejich následků, je na čase se všemi možnými prostředky vzchopit a ukázat světu, že v naší průmyslové oblasti panuje život a vůle.“[9]

 

Na základě požadavků místních podnikatelů se v Liberci dne 25. května 1919 konalo první setkání Obchodního grémia se zastupiteli města, aby hovořili o možnosti uskutečnit ve městě trhy. Již v tuto dobu si zřejmě uvědomovali, že je třeba instituce či spolku, které by trhy zaštítily a ujaly se jejich organizace.[10]

Na základě tohoto jednání, byl založen spolek Reichenberger Messe.[11] Jeho hlavním úkolem bylo zorganizovat první ročník trhů a tím podpořit a oživit průmysl a obchod v regionu. Prezidentem spolku v době jeho založení se stal Theodor Liebieg a jeho heslem bylo úderné „Kde je vůle, tam je i cesta“.[12] Vzhledem k vysokému počtu průmyslníků a podnikatelů na území Liberecka se během činnosti spolku počet členů neustále zvyšoval, a tak bylo časem nutné uvažovat o změně sídla. Dalším logickým důvodem přirozeně bylo přesunout sídlo co nejblíže centru, které bylo soustředěno kolem dnešního náměstí Dr. E. Beneše. Zprvu spolek začínal úřadovat v bytě jednoho svého člena Ericha Spiethoffa v dnešní ulici 1. máje č. p. 53. Později přesídlil do domu na dnešní Jablonecké ulici č. p. 33.[13] Na konci června 1919 se spolek přestěhoval do dnešní Moskevské ulice č. p. 20, kde sídlil až do svého zániku v roce 1938.[14]

 

 

Zpočátku bylo velmi obtížné zajistit financování spolku. Z toho důvodu musel být často dotován samotnými podnikateli a jednotlivými členy. Nejvíce spolek v době jeho vzniku finančně podpořil jeho prezident Theodor Liebieg. Zároveň ale spolek žádal městskou radu o příspěvek na zorganizování prvního ročníku ve výši 100 tis. Kč. Suma však byla spolku odepřena, a tak musel působit prvních 10 měsíců bez příspěvku města.[15] Městská rada zřejmě uvažovala o poskytnutí finančního příspěvku organizátorům až po zjištění bilance úspěšnosti prvního ročníku. Základní kapitál spolku tvořily vedle finančních příspěvků členů především dary, čistý zisk z trhů, příjmy z majetku, ve smyslu inventáře kanceláří spolku, či nemovitosti.[16] Spolek však spolupracoval také s ministerstvy a důležitými státními úřady, což nebyl jev v průběhu organizace trhů nikterak běžný. Spolek Reichenberger Messe byl rovněž ve spojení s průmyslovými, hospodářskými a obchodními podniky v Československu i v zahraničí. A právě spolupráce se zahraničím byla důležitá kvůli zvýšení exportu a importu zboží místních podnikatelů.[17]

 

Součástí organizační struktury spolku Reichenberger Messe byla valná hromada, hlavní výbor, tzv. pracovní skupina a smírčí soud, přičemž nejvyšším orgánem spolku byla valná hromada spolku, mezi jejíž nejdůležitější úkony patřila volba členů hlavního výboru, povolení a vydávání směrnic spjatých s veletrhy, uzavírání smluv, jmenování čestných členů hlavního výboru, kontrola vyúčtování jednotlivých ročníků trhů, stanovení poplatků členů ve spolku, schválení dat a doprovodného programu trhů.[18]

 

Již od počátku bylo zřejmé, že pro prezentaci hospodářské a průmyslové činnosti bude třeba adekvátních výstavních prostor. Z toho důvodu začal v říjnu roku 1919 písemně jednat spolek Reichenberger Messe s městskou radou o prostorech, v nichž by bylo možné trhy pořádat. „Bezprostředně po shromáždění spolku Reichenberger Messe byla vyjádřena myšlenka, pokud by byla nabídnuta možnost, situovat trhy do kasáren či jiných budov“[19], Poprvé se zde začalo hovořit o výstavbě výstavních paláců po vzoru ostatních veletržních měst, jako byla například Praha, Lipsko či Frankfurt nad Mohanem.[20] Městská rada jednoznačně souhlasila s názorem spolku a podpořila využití školních budov k výstavním účelům. Samotná výstavba paláců měla mimo jiné přispět ke zvýšení prestiže budoucích Libereckých veletrhů a stejně tak k vytvoření renomé v zahraničí. Projekt na výstavbu výstaviště byl podpořen především místními spořitelnami a bankami. [21] I přes tuto finanční pomoc nebylo možné z důvodu chybějících finančních prostředků uvažovat o výstavbě paláců již pro první ročník.

 

V souvislosti s využitím školních budov spolek začal jednat se Zemskou školní radou v Praze a po obdržení povolení k využití škol bylo rozhodnuto o termínu konání trhů, a sice v době prázdnin, kdy nejsou tyto objekty navštěvované dětmi a studenty.[22]

 

Členové spolku původně uvažovali také o prostorách mateřských škol, ale ty bohužel nebylo možné využít kvůli riziku možného nakažení dětí tuberkulózou.[23] Pro první ročník byl zvolen termín 14. srpna až 22. srpna 1920 a pro výstavní účely bylo využito sedm školních budov, mezi něž patřila Textilní škola v dnešní Tyršově ulici, kde se vystavoval především textilní průmysl, Státní reálná škola na dnešní Husově ulici, jejíž prostory byly využity pro strojírenství, elektrotechniku, malé zahradní pomůcky a pro bicykly či nábytek, Nové gymnázium v dnešní Hálkově ulici (dnes budova A Technické univerzity), místo, kde se vystavovaly především skleněné předměty, porcelán, bižuterie, svítidla a hračky, Státní průmyslová škola na dnešní Masarykově třídě umožnila návštěvu fotografických děl nebo uměleckých kovových předmětů, Rudolfova škola v dnešní ulici 5. května sloužila pro výstavu papírenského průmyslu nebo koženého a sportovního zboží. Výrobky potravinářského a chemického průmyslu bylo možné zhlédnout v Obchodní akademii v dnešní Šamánkově ulici a Učitelském ústavu, rovněž v Šamánkově ulici.

 

 

Na trzích se měl také prezentovat strojírenský průmysl a stavebnictví, nebylo však možné těžké stroje a pracovní předměty těchto oborů vystavovat ve školních budovách, proto v roce 1920, kdy ještě nebyly postaveny výstavní pavilony, sloužil těmto účelům provizorně postavený stan naproti budově vlakového nádraží.[24] Výstavní prostory byly doplněny též jinými stavbami, které sloužily k organizaci trhů. Mezi takové patřila například budova naproti vlakovému nádraží, kde se nacházelo překladatelské centrum pro cizince, spediční kancelář u nádražní haly a pošta, která se nalézala v dnešní ulici 1. máje s otevírací dobou od 8 do 19 hodin. Prostory pro setkání s tiskem byly v místnosti Obchodní a živnostenské komory. Telefonní centrála se nacházela ve Státní průmyslové škole. Hasiči sídlili v Učitelském ústavu, záchranná služba měla sídlo v dnešní ulici U Náspu,[25] centrum pro výrobu a úschovu veletržních plakátů včetně materiálu potřebného pro jejich výrobu se nacházelo ve Státní reálné škole na dnešním Sokolovském náměstí. Pro snadný průběh Libereckých veletrhů byla také důležitá součinnost spolku Reichenberger Messe s dalšími subjekty, například hlavním celním úřadem, Obchodní a živnostenskou komorou, radnicí, policejním úřadem, místní vojenskou posádkou, směnárnami a Severočeským muzeem.

 

 

První ročník Libereckých veletrhů byl zhodnocen velmi kladně. „Naše první trhy měly velký úspěch a předčily očekávání všech,“[26] píše deník Reichenberger Zeitung. V článku však píše především o úspěchu německého průmyslu a hovoří zde o významu německého hospodářského života v Československu.[27] Nejen z tohoto deníku se dozvídáme o bilanci úspěšnosti prvního ročníku. Stejný závěr vyplývá také z článků týdeníku Ještědský obzor a z korespondence mezi spolkem Reichenberger Messe a městskou radou ze dne 7. září 1920.[28] Na základě těchto kladných hodnocení veletrhů se Zemská školní rada v Praze přiklonila k možnosti opět využít prostory školních budov v dalších ročnících veletrhů. Také zástupci města Liberec přislíbili finanční příspěvek spolku Reichenberger Messe a převzetí záštity nad dalšími veletrhy.[29] Tohoto ročníku se zúčastnilo 2000 vystavovatelů, kteří své zboží prezentovali ve dvaceti průmyslových oborech. Liberecké veletrhy navštívilo 35 000 návštěvníků, z nichž 5 000 pocházelo ze zahraničí, konkrétně z Německa, Anglie, Holandska, Španělska, Rumunska, Maďarska, Jižní Ameriky, Egypta a Turecka.[30]

 

 

Druhý ročník Libereckých veletrhů zaznamenal enormní nárůst vystavovatelů, což s sebou neslo nutnost adekvátního rozšíření počtu výstavních budov. Oproti školním budovám, které byly využity při prvním ročníku, přibyla například tělocvična na dnešní Jablonecké ulici, budova kláštera v dnešní Klášterní ulici, ve kterých se vystavoval především textilní průmysl,  či budova dolních kasáren na dnešním Štefánikově náměstí, odkud musela být v roce 1922 přemístěna liberecká posádka, což zvýšilo částku o 32 754 Kč.[31] Počet budov (nejen výstavních) tak stoupl na sedmnáct.[32] Také se začaly využívat prostory Severočeského průmyslového muzea nebo zasedací místnosti Obchodní živnostenské komory, která sloužila především pro setkání zástupců spolku Reichenberger Messe s médii.  Za účelem výstavby výstaviště bylo 27. října 1919 vydáno usnesení městské rady,[33] jež iniciovalo stavbu výstaviště se čtyřmi dřevěnými halami, menšími stavbami a stánky.[34] Stavební povolení ke stavbě hal dostal spolek Reichenberger Messe až v polovině května roku 1921. „Na základě velkého množství přihlášek [vystavovatelů] pro letošní trhy se musel spolek Reichenberger Messe odhodlat přikročit ke stavbě dalších dvou výstavních hal.“[35] Deník Reichenberger Zeitung[36] se zmiňuje o dřevěných výstavních halách, z nichž dvě byly nazvány „Západ“ a „Východ“,[37] kde byly vystavovány především těžké stroje, elektrotechnika, produkty stavebního průmyslu, kovové zboží, domácí a kuchyňské spotřebiče, příslušenství ke strojům a podobně.[38] Bylo obtížné nalézt vhodné místo pro tuto výstavbu, protože organizátoři měli v úmyslu postavit paláce co nejblíže centru města. Spolek Reichenberger Messe se obrátil na radu města s prosbou o doporučení a možný pronájem vhodných parcel pro stavbu výstavních paláců: „Pro prezentaci stavebního a strojírenského průmyslu prosíme váženou městskou radu o přenechání pozemku na Lipském náměstí pod Státní průmyslovou školou, kde jsou tenisové kurty, pro stavbu jednoduchých, snadno rozebratelných výstavních paláců v době konání Libereckých veletrhů.“[39] V návaznosti na tuto prosbu se v listopadu téhož roku městská rada  usnesla na využití prostor kolem dnešní Masarykovy třídy a dnešního Tržního náměstí (severovýchodně od Státní průmyslové školy), kde se nacházely tenisové kurty.[40] V korespondenci mezi spolkem Reichenberger Messe a městskou radou ze dne 23. března 1920 je informace o využití jarmarečních stánků v době veletrhů na dnešním Sokolovském  náměstí, náměstí Dr. E. Beneše a Nerudově náměstí. Domečky vypůjčily firmy Christoph & Unmack a Höntsch & Comp. a od druhého ročníku trhů byly využívány každoročně pro tuto příležitost.[41]

 

 

Liberecké veletrhy se konaly v srpnu, zpravidla v druhé polovině měsíce a trvaly kolem sedmi dní (počet dní nebyl pevně stanoven a v dalších ročnících se měnil). Veletrhy byly vždy zahájeny samotným prezidentem spolku Reichenberger Messe, Theodorem Liebiegem, za účasti zástupců města a zahraničních firem. V roce 1920 byli pozváni také zástupci ministerstva zahraničí a obchodu. Ti se však nedostavili, proto se mohlo zdát, že první ročník Libereckých veletrhů získal vyloženě německý ráz. Úspěšnost trhů zajistila především výrazná mediální kampaň. Firmou A. Hirschmann a Comp. byl vydáván ilustrovaný průvodce Libereckým veletrhem. Novinky z trhů se mohli zájemci dočíst i v ročence Libereckých trhů, veletržním katalogu a samozřejmě speciální příloze deníku Reichenberger Zeitung. Mediální kampaň byla doplněna plakáty a 400 reklamními tabulemi po celém Liberci, z nichž největší množství bylo umístěno před budovou vlakového nádraží. Propagační materiály byly návštěvníkům k dispozici také v tramvajích. Spolek Reichenberger Messe však také investoval do různých propagačních letáčků. Největší reklamní kampaň proběhla v roce 1933,[42] kdy byly dle redaktora týdeníku Ještědský Obzor „obchodníkům rozeslány desetitisíce prospektů a tisíce výtisků veletržního časopisu“.[43] Ve městě bylo možné zaznamenat zvýšený výskyt veletržních plakátů různých velikostí a inzerátů.[44] Během roku 1935 bylo například „všem význačným listům odesláno[oddělením Reichenberger Messe – pozn. Z. K.]150 000 prospektů v 10 řečích“,[45] které ve více než tisíci městech zvaly k návštěvě Libereckých veletrhů. V novinách a odborných listech redaktoři psali aktuální reportáže a organizátoři trhy dokonce propagovali i prostřednictvím prodeje zvláštních dopisních papírů, dopisních známek, dopisnic a malých plakátků s logem spolku Reichenberger Messe.[46] Dění z Libereckých veletrhů přenášela návštěvníkům také speciálně umístěná promítací plátna na náměstí Dr. E. Beneše, ve Státní průmyslové škole a Severočeském průmyslovém muzeu. Dalším využívaným mediálním prostředkem byl také rozhlas.[47]

 

 

Nejzřetelnějším symbolem veletrhů se však stal především obrovský magnet ověšený reklamami vystavovatelů. Magnet byl umístěn na dnešním náměstí Dr. E. Beneše, později se nacházel podobný před vchodem do zábavního parku na dnešním Tržním náměstí. Byl 16 metrů vysoký, 10 metrů široký a v noci jej osvětlovalo na tisíc žárovek.[48] První ročník dokonce provázel reklamní průvod městem, v němž se prezentovali různí vystavovatelé. „V průvodu se prezentovalo kolem 100 firem z nejrůznějších oborů z Liberce, Jablonce, Prahy, Varnsdorfu a z jiných, i zahraničních firem.“[49] V roce 1920 byl průvod veden téměř celým městem. V 9 hodin se vycházelo od budovy vlakového nádraží a pokračovalo dnešní ulicí 1. máje, Pražskou ulicí, na náměstí Dr. E. Beneše, na Sokolovské náměstí, Chrastavskou ulicí, zpět Frýdlantsku ulicí, na náměstí Dr. E. Beneše, Střeleckou ulicí k Lidovým sadům, na Jabloneckou ulici k firmě Johann Liebieg a Comp. a zpět k budově vlakového nádraží.[50] Týdeník Naše Hory na celou tuto akci pohlížel poněkud nacionálně. Autor článku z roku 1921 popisuje průvod takto: „V popředí průvodu byl nesen velký plakát místního časopisu Grade Michel, na kterém si dvě postavy přátelsky podávaly ruce. Figury byly alegorií dvou přátel ztělesněných Německem a Ruskem, jenž trhali mírové smlouvy, a pod nimi ‚křepčily postavičky Anglie, Francie, Itálie a dalších dohodových států. Nechyběl ani Čechoslovák, kterého tak tak nezašlápla bota ruského bolševika.“[51]

Pro medializaci Libereckých veletrhů bylo také důležité pravidelné setkávání s místním i zahraničním tiskem, které se téměř všechny ročníky[52] konalo v hotelu Zlatý lev nebo v Obchodní a živnostenské komoře.[53] Díky pravidelným setkáním mohl tisk podávat ucelené informace o průběhu Libereckých veletrhů.

 

 

Výstavní budovy se návštěvníkům otevřely každý den po dobu konání trhů v 8 hodin ráno a poslední návštěvníci byli vpuštěni do výstavních prostor v 18 hodin. Každý divák se do výstavních budov mohl dostat pouze na základě předložení nepřenosné legitimace označené evidenčním číslem, z nichž některé byly vydávány pro muže, některé pro ženy a s dopravním zvýhodněním, které bylo nutné zakomponovat do legitimací z důvodu mezinárodního charakteru trhů, nebo bez dopravního zvýhodnění. Ve veletržní legitimaci byla také zakomponovaná národnost návštěvníků. Podnikatelé z Liberecka chtěli navázat na obchodní vztahy se zahraničím, přerušené rozpadem Rakouska-Uherska. Proto měli velký zájem dopravit na veletrhy co nejvíce zahraničních návštěvníků. V souladu s rozhodnutím ministerstva vnitra a ministerstvem financí bylo rozhodnuto o slevách na poplatky z víz pro návštěvníky z Německa, Polska, Maďarska, balkánských zemí nebo Rakouska. Obyvatelé Žitavy vízum k přechodu hranice nepotřebovali. Tito návštěvníci prokázali svou slevu právě veletržní legitimací[54] nebo odznakem vyrobeným k příležitosti Libereckých veletrhů, jehož barevné rozlišení bylo jiné pro každý ročník.[55]

Téměř všechny ročníky Libereckých veletrhů se mohly pochlubit zvláštními doprovodnými tematickými výstavami.[56] Pro ně sloužily především prostory Severočeského průmyslového muzea či Obchodní a živnostenské komory. Na desátém jubilejním ročníku v roce 1929 se konala výstava vynálezů a novinek „ENA“.[57] Zájemci si je zde mohli zakoupit za zvýhodněné ceny spolu s ochrannými právy nebo licencí.[58] Zábavu pak návštěvníci a vystavovatelé často nacházeli v kavárnách, hotelích, restauracích a v tzv. Prátru, libereckém zábavním parku.

 

 

Nebylo s podivem, že největší artikl, který se na Libereckých trzích prezentoval, byly právě výrobky textilního průmyslu (bavlněné, vlněné, hedvábné, sametové), vzhledem ke své spojitosti s textilní tradicí v Liberci. Nejvíce těchto výrobků bylo vystavováno v Textilní škole na dnešní Tyršově ulici. Zde však nevystavovali pouze liberečtí, ale objevilo se zde také zahraniční zastoupení. Z těch libereckých se často opakovaly během veletrhů firmy Brosche & Comp., Anton Michler, Wondrak & Richter, Freund & Münster, Mez, Vater & Sohn, Adolf Jakob, Wilhelm Nemezt, Karl Portsch, S. S. Neumann, Franz Josef Jakob, Josef A. Keil, Josef Weiss, Johann Liebieg & Comp., J. Polívka, F. J. Sukdolák, Brüder Bayer, Škaloud a Vaňura, Adolf Elger, Franz Liebieg, Textilana A.-G., Eduard Salomon, Otto Doktor, Wilhelm Roth, Friedrich Fried nebo Carl Bienert & Sohn.[59] V rámci jubilejních desátých veletrhů se dokonce uskutečnil veletrh vně samotných veletrhů, a to textilní. Své nejnovější výrobky zde představily významné československé, švýcarské, francouzské a německé firmy. Stroje byly návštěvníkům nejen předvedeny, ale bylo je zde možné také na místě zakoupit.[60] Mezi další výstavní artikly, které byly během liberecké veletržní tradice nabídnuty návštěvníkům, patřily například automobily, koberce, sklo, porcelán, bižuterie, osvětlení, výrobky do chemické laboratoře, hračky, galanterie, výrobky stavebního průmyslu, zemědělské stroje, elektrotechnika, radiová technika nebo nábytek.

 

 

Protože Liberecké veletrhy navštěvovalo stále více lidí, bylo třeba pro ně připravit adekvátní doprovodný program, který by dokázal zabavit celé rodiny s dětmi. V roce 1923 byl v místě dnešního Tržního náměstí z toho důvodu postaven firmou A. Hirschmann & Comp. již zmíněný zábavní park. Soustředily se zde hlavně zábavní a umělecké podniky. Plakáty prezentovaly Prátr, jako největší a nejkrásnější zábavní park v republice,[61]jehož pojmenování vypovídá o podobě s vídeňským lunaparkem.[62]Při vstupu návštěvníky vítala brána osvětlená  tisíci žárovkami. Za ní bylo umístěno množství stánků, pódium na pořádání koncertů, restaurace a stánky s občerstvením. Unikátem Prátru bylo tzv. Hornické divadlo vytvořené již v roce 1891 Janem Vavrochem, které mělo prezentovat kamenouhelné nýřanské doly u Plzně a stalo se atrakcí pro návštěvníky parku. Zájemci tak mohli vidět demonstraci veškeré práce horníků, například nebezpečné a namáhavé hloubení šachty, podkopávání, zasekávání a trhání uhlí, odstraňování pískovce a vodních pramenů. Rovněž zde bylo možné spatřit, jak jsou horníci nuceni v těžce přístupných místech při slabších vrstvách podkopávat uhlí vleže nebo vkleče. Dále zde byly znázorněny hlavní a pobočné štoly, kterými dopravovali tzv. „běháči“ ve vozíkách uhlí k šachtě. Zajímavá byla také demonstrace záchrany zasypaných horníků. Celkem bylo v divadle instalováno na 800 automatických sošek, které se v pohyb uváděly parním strojem při elektrickém osvětlení.[63]

V roce 1930 poskytl tajemník výboru, který provozoval tento zábavní park, místním listům o celém objektu statistické údaje. V Prátru bylo zaměstnáno 180–200 osob, na mzdách se vyplácelo týdně průměrně 32 000 Kč. Uspořádání koncertu stálo 50 000–70 000 Kč a městu se na daních ze zábav, za spotřebu elektrického proudu a daně z nápojů a nájemného odvádělo celkem 250 000–280 000 Kč. Jen Taneční palác „Varieté“ zaplatil za nájem 100 000 Kč.[64] Z každé vstupenky bylo odvedeno 10 haléřů do městské pokladny.[65] Vzhledem k výbornému osvětlení celého areálu a denním i nočním hlídkám, které se staraly o bezpečnost, se zde koncerty, zvláště vojenské hudby či jiné akce, mohly konat až do nočních hodin.[66]Jednou z akcí, jež se v Prátru osvědčila, bylo opékání vola na rožni, které se stalo tradiční součástí Libereckých veletrhů[67] a každý čtvrtek se v tomto parku konal velký ohňostroj.[68] Tato tradice přetrvala až do roku 1938.

 

 

S koncem trhů také souviselo ukončení sezóny Prátru, který nebyl v provozu jen v době trhů, ale celou letní sezónu. Na poslední den, kdy byl zábavní park ještě otevřen, připravila Správa libereckého Prátru pro své návštěvníky překvapení v podobě výhry zlatých hodinek pro návštěvníka s výherní vstupenkou.[69]

Nejvíce akcí se pořádalo v kulturním centru Lidové sady, jehož historie sahá až do roku 1897, kde se po dobu trhů konaly především varieté a koncerty.[70] Veletržní plesy se v Lidových sadech konaly v sále i několikrát během trhů.[71] Zároveň se zde konala setkání odborníků v různých odvětvích průmyslu.[72] V roce 1922 vystupovali hostující umělci vídeňského divadla, varieté a kabaretu pod vedením spisovatele Karla Mitshche a pod hudebním vedením ředitele orchestru Morizte Thanna, kapelního mistra vídeňského Burgtheater.[73] Dalším místem, kde se konaly plesy, byla budova tělocvičny v dnešní Jablonecké ulici. V roce 1921 se tam konal tzv. Reklamní bál, na němž se prezentovali především vystavovatelé. Vstupenky na ples si mohli zájemci vyzvednout po předložení veletržní legitimace.[74]

 

 

Dalším významným kulturním zařízením bylo městské divadlo, v němž se pravidelně po celých 19 ročníků Libereckých trhů konala různá představení, většinou komedie. Nehrálo se jen na půdě městského divadla na dnešním náměstí Dr. E. Beneše, ale také v přírodním divadle nedaleko Lidových sadů. Mimo večerní představení se hrála také odpolední či noční se začátkem v půl jedenácté.[75]

Varieté a plesy se konaly také v libereckých hotelových či restauračních zařízeních, například v hotelu Imperial v dnešní ulici 1. máje nebo hotel Zlatý Lev v dnešní Gutenbergově ulici.[76]

Oblíbeným místem setkávání byla také kina. Populární byla především Adria v dnešní Rumunské ulici nebo již neexistující Reformní kino v dnešní Pražské ulici, kde se promítaly filmy po všechny dny konání Libereckých veletrhů, leckdy i několikrát denně.[77] Taneční večery a kabaret pořádaly pro své hosty také některé liberecké kavárny.[78]

Zpestření pro návštěvníky trhů znamenaly také sportovní dny plné závodů v různých disciplinách například lehké atletice, cyklistice, plavání, boxu či tenisu. Součástí sportovních dní byl také fotbalový zápas.[79] Zmíněna byla tato akce poprvé v příloze Reichenberger Zeitung v roce 1926 a tato tradice pokračovala bezesporu i v dalších letech konání trhů.<[80]

Výjimečnou záležitostí Libereckých veletrhů byly vyhlídkové lety, což se stalo charakteristické zejména pro jedenáctý ročník. Masarykova letecká liga provozovala šesti– až osmiminutové lety po všechny dny trhů. Letadlo vzlétalo ze závodní dráhy ve Starých Pavlovicích. Do tohoto místa také jezdila pravidelná kyvadlová doprava, jejímž nástupním místem bylo náměstí Dr. E. Beneše.[81] V roce 1934 pak byl uspořádán Masarykovou leteckou ligou velký letecký den na letišti v dnešní části Liberce – Růžodol I.[82] Konala se zde aviatická přehlídka, na kterou bylo přihlášeno téměř 30 letadel.[83]

 

 

Liberecké veletrhy byly doplněny také „Libereckou veletržní stavební loterií“. Ta byla povolena zvláštním výnosem ministerstva financí v Praze a uspořádána ve prospěch stavebního fondu Libereckého veletrhu. Losy byly prodávány ihned po jejich zhotovení v sídle spolku Reichenberger Messe či v trafikách.[84] Během 19 ročníků Libereckých trhů se měnila především částka vyplácená výhercům, mimo finanční částku si první tři výherci mohli odnést rovněž předměty, které byly na trzích vystavovány. Například v roce 1922 si tak hlavní výherce mohl odvézt automobil Fiat v hodnotě 200 000 Kč. Tento automobil[85] a jiné výhry (šperky, zařízení bytu, motocykl, klavír nebo oblečení) si mohli zájemci prohlédnout ve veletržní hale na výstavišti.[86]

 

 

Během Libereckých veletrhů se konalo také mnoho setkání odborníků z různých oborů a odvětví průmyslu. Jednalo se například o Den stavitelů (Baumeistertag), setkání Spolku německých inženýrů (Hauptverein deutscher Ingenieure), Spolku průmyslníků (Deutscher Hauptverband der Industrie), Německého textilního spolku (Deutscher Textilverband), Spolku Reichenberger Messe,[87] Spolku kupců (Verein der Kaufmänner), Spolku německých obchodníků podnikajících v Československu (Verein der deutsche Geschäftsreisende in der Tschechoslowakischen Republik),[88] Představenstva polytechnického spolku v Československu (Polytechnischer Verband in der Tschechoslowakei), Společenstva německých stavitelů pro severní oblast liberecké Obchodní komory (Kreisverband der Genossenschaft deutscher Baumeister für den nordlichen Gerichtsbezirk der Reichenberger Handelskammer), Spolku německých mlynářů (Landverband der deutschen Müllergenossenschaft) a podobně.[89]

 

 

Liberecké veletrhy navštívil na pozvání tehdejšího starosty Liberce, Carla Kostky, prezident Edvard Beneš 19. srpna 1936.[90] Ač při této návštěvě došlo ke zhlédnutí expozic, pravým důvodem jeho návštěvy bylo přednést ve městě stanovisko k vnitropolitické situaci, neboť česko-německé vztahy se tou dobou v pohraničí stále zhoršovaly. Svůj projev zahájil větou: „Jsem prezident všech lidí v tomto státě.“[91] a dále hovořil o projevení dobré vůle na české i německé straně při řešení národnostních a hospodářských problémů. Prezident nenavštívil pouze Liberec, ale také Jablonec nad Nisou a Železný Brod.

 

Navzdory odlišným pojetím německých a českých listů byly trhy bezesporu úspěšné. Jejich primárním cílem bylo podpořit odbyt domácího zboží, což se bezesporu podařilo, jak o tom vypovídaly počty přijatých objednávek na zboží. Nejvíce jich bylo na zboží textilního průmyslu a strojírenství. Oficiálně byly trhy ukončeny prezidentem spolku Reichenberger Messe a zhodnocením konkrétního ročníku v poslední den konání trhů za účasti tisku.

 

Počet návštěvníků i vystavovatelů se během 19 ročníků měnil téměř každý rok. Jak vypovídá statistika vypracovaná Dr. Viktorem Lugem v Kronice města Liberec, v roce 1920 trhy navštívilo 35 000 občanů žijících v Československu a 5 000 lidí, kteří měli trvalé bydliště v zahraničí. Výstavní prostory byly pro první ročník omezené. I přesto zde ale vystavovalo své zboží na 2 000 vystavovatelů. V roce 1921 trhy zaznamenaly markantní nárůst, když se zde objevilo až 100 000 návštěvníků. Nárůst byl zaznamenán v tomto roce také v počtu vystavovatelů, jichž tehdy bylo téměř 3 000. Od roku 1923 se ustálila návštěvnost na 40 000. Desátý jubilejní veletrh navštívilo kolem 125 000 lidí [Kronika města od Viktora Luga dokládá počet prodaných zpětných jízdenek do zahraničí, lze tedy předpokládat, že počet návštěvníků byl ještě vyšší – pozn. Z. K.]. Světová hospodářská krize ve třicátých letech zapříčinila úbytek zahraničních návštěvníků na Libereckých trzích, a to kvůli různým devizovým opatřením.[92] V Československu krize kulminovala v létě 1933. Zprvu byl postižen hlavně spotřební průmysl, po roce 1931 i další odvětví. Vývoz poklesl na třetinu předkrizového stavu, průmyslová výroba na 60 % úrovně z roku 1929. V březnu 1933 bylo v Československu registrováno 978 000 nezaměstnaných.[93] Toto období bylo však významné pro nárůst domácích návštěvníků, kteří tak podpořili československý průmysl. Opětovný nárůst zahraničních návštěvníků se objevuje až po roce 1937.[94]

Vlivem dějinných událostí byla v roce 1938 tržní historie Liberce pozastavena až do roku 1947, kdy se konal první ročník poválečných Libereckých výstavních trhů.

____________________________________________________________


[1]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828.
[2] BRUNCLÍK, Zdeněk. Průmysl a hospodářství, Podpora a vzdělávání živnostníků. In: KARPAŠ, Roman, et al.: c. d., s. 314.
[3]VURSTA, Pavel: Spojení Liberce se světem a zavedení železnice. In: KARPAŠ, Roman, et al.: c. d., s. 125.
[4]TALLER, Martin, et al. Historie a současnost podnikání na Liberecku, Žehušice: Městské knihy s. r. o. 2006, s. 74–78. ISBN 80-86699-42-0.
[5]Území ČSR jím bylo prohlášeno za samostatné celní území, pro něž bylo stanoveno výhradní právo československého státu vybírat celní dávky a podrobovat dovážené, vyvážené a provážené zboží celnímu řízení.
[6]BRUNCLÍK, Zdeněk.Průmysl a hospodářství. In: KARPAŠ, Roman et al. Kniha o Liberci, Liberec: Dialog, 2006, s. 309. ISBN 80-86761-13-4.
[7]KÁRNÍK, Zdeněk.České země v éře první republiky (1918–1938) díl první, Praha: Libri, 2000, s. 60–63. ISBN 80-7277-027-6. [8]Ruprechtický mlynář, budoucí člen spolku Reichenberger Messe, se sídlem: Janův Důl 86.
[9]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828. Dopis Antona Hirschmanna.
[10]Tamtéž, místo setkání není známé, ale předpokládám, že se konalo v sále Obchodní a živnostenské komory či v zasedací místnosti radnice na dnešním náměstí Dr. E. Beneše.
[11]Spolek Reichenberger Messe byl založen na základě vyhlášky Z. S A, 2700/1, 1919 St. Z.978101 na základě rozhodnutí zemské rady v Praze, podle obsahu statutu ve smyslu par. 9 zákona z 18. Listopadu 1867 R. G. Bl. Nr. 134.
[12]Jahrbuch der Reichenberger Messe 1921 – nečíslováno.
[13]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828.
[14]Jahrbuch der Reichenberger Messe 1921 – nečíslováno.
[15]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828.
[16]Tamtéž. Satzungen der Reichenberger Messe (dále: Satzungen der Reichenberger Messe).
[17]Tamtéž.
[18]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828, Satzungen der Reichenberger Messe.
[19]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828.
[20]Na tomto jednání byl zvolen předsedou spolku Reichenberger Messe baron Theodor Liebieg.
[21]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828.
[22]Průvodce Libereckým veletrhem, Praha 1921 – nečíslováno.
[23]Tamtéž.
[24]Tamtéž.
[25]Z pramenů nebylo možné blíže určit, ve které budově se sídlo hasičů nacházelo. Pravděpodobně byla zřízena dočasná oddělení těchto institucí během Libereckých trhů.
[26]Der Erfolg der Messe. Reichenberger Zeitung, roč. 61, 22. 8. 1920, s. 1
[27]Tamtéž.
[28]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv č. 828.
[29]Tamtéž.
[30]SOkA Liberec, Kronika města Liberce (1858–1939), s. 567–570.
[31]SOKa Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828.
[32]Tento počet výstavních budov byl pouze v roce 1922, poté se počet výstavních budov pohyboval mezi deseti až dvanácti, a to od roku 1923 až do roku 1938.
[33]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828. Dopis zaslán městskou radou spolku Reichenberger Messe, k rukám Dr. Rudolfa Kreisela dne 14. 11. 1919.
[34]TECHNIK, Svatopluk. Liberecké domy hovoří IV, Liberec, 1997, s. 30.
[35]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828.
[36]Reichenberger Messeamt.Wertblatt für die Messe. Reichenberger Zeitung, č. 64, 12. 8. 1923, s. 1.
[37]O samotném výstavišti, ani o výstavních pavilonech jsou bohužel jen dílčí informace, či jednoduché plány. Od počátku byly pavilony stavěny jako provizorní.
[38]Reichenberger Messeamt. Wertblatt für die Messe. Reichenberger Zeitung, 12. 8. 1922, s. 1 (dále ročníky 1923 - 1929).
[39]Tamtéž.
[40]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828.
[41] Průvodce Libereckým veletrhem, 1921.
[42]V letech 1933 a 1935 bylo třeba zvýšit návštěvnost Libereckých trhů. Z důvodu doznívající hospodářské krize v Československu zaznamenal průmysl a odbyt výrobků této oblasti značný pokles.
[43]Liberecký veletrh. Ještědský Obzor, roč. 24, č. 32, 10. 8. 1933, s. 4.
[44] Tamtéž.
[45] XVI. Mezinárodní Liberecký veletrh. Ještědský Obzor, roč. 1935, č. 32, 8. 8. 1935, s. 2.
[46] Tamtéž.
[47]Hauptversammlung der Reichenberger Messe. Reichenberger Zeitung, roč. 63, č. 6, 18. 8. 1922, s 7.
[48]TALLER, Martin et al.: c. d., s. 123.
[49]V průvodu se prezentovalo kolem 100 firem z nejrůznějších oborů z Liberce, Jablonce, Prahy, Varnsdorfu a z jiných, i zahraničních firem.
[50]Die Eröffnung der Messe, in: Reichenberger Zeitung, roč. 61, č. 14. 8. 1920, s. 1.
[51]Liberecký veletrh. Ještědský Obzor, roč. 12, č. 33, 19. 8. 1921, s. 2. Obrázek nebyl k dispozici, ale zjevně se jednalo o ukázku ztělesnění dominance Německa a Ruska a ukazuje na podřadnost Čechoslováků v očích těchto národů.
[52]S výjimkou 6. ročníku Libereckých trhů, kdy se setkání s tiskem konalo v hotelu Löwen.
[53]Na tato setkání nebyl přizván český tisk. České noviny ani časopisy také nedostaly ucelené zprávy o probíhajících trzích.
[54]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828. Dopis mezi spolkem Reichenberger Messe a městskou radou ze dne 27. 5. 1922.
[55]Reichenberger Messeamt. Wertblatt für die Messe. Reichenberger Zeitung, roč. 61, 14. 8. 1920, s. 1.
[56]SOkA Liberec, Kronika města Liberce (1858–1939), nezpracovaná část fondu, s.1284–1285, například Dáma, Muž a žena, Reklama zrcadlem naší doby a další.
[57]Die Erfindungen- und Neuheitenaustellung.
[58]X. Mezinárodní Liberecký veletrh (jubilejní veletrh): 17. – 23. 8. 1929. Propagační leták, Liberec, 1929, s. 1, nečíslováno.
[59]Reichenberger Zeitung – 1920 – 1938.
[60]X. Mezinárodní Liberecký veletrh (jubilejní veletrh): 17. 8.- 21. 8. 1929. Propagační leták, Liberec, 1929, s. 1, nečíslováno.
[61]TALLER, Martin, et al.: c. d., s. 113.
[62]Park byl otevřen veřejnosti panovníkem Josefem II. již v polovině 18. století. Nejznámější atrakcí je proslulý Wiener Riesenrad – 64 metrů vysoké ruské kolo. Prátr byl místo setkávání významných vídeňských osob, skladatelů – například Johanna Strausse. Ještě před svou funkcí zábavního parku zastával spíše účel výstaviště, kde se v roce 1873 konala Světová výstava, kde se prezentovalo kolem 50 000 vystavovatelů.
[63]Něco o Libereckém Prátru. Ještědský Obzor, roč. 21, č. 32, 7. 8. 1930, s. 3–4.
[64]Tamtéž. Dostupný zdroj neuváděl, zda byly částky odváděny měsíčně, ale domnívám se, že byly placeny za cyklus, kdy byl Prátr v provozu po dobu trhů, tedy kolem osmi dní.
[65]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828.
[66]Něco o Libereckém Prátru. Ještědský Obzor, roč. 21, č. 32, 7. 8. 1930, s. 3–4.
[67]Liberecký Prátr. Ještědský Obzor, roč. 22., č. 30, 28. 8. 1932, s. 3.
[68]TALLER, Martin, et al.: c. d., s. 113.
[69]Prameny nehovoří o přesné podobě označení této vstupenky.
[70]Srov. Vergnügungs Anzeiger. Reichenberger Zeitung, roč. 63, 12. 8. 1922, a. 3, Vergnügungs Anzeiger vom 9. August. Reichenberger Zeitung, roč. 64, č. 1, 9. 8. 1924, s. 3.
[71]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828. Na základě dopisu mezi spolkem Reichenberger Messe a městskou radou ze dne 19. 8. 1920 bylo povoleno pořádat tyto plesy do ranních hodin.
[72]Reichenberger Messeamt.Wertblatt für die Messe. Reichenberger Zeitung, Reichenberg, roč. 61, č. 1, 15. 8. 1920, s. 1.
[73]Messe kleinkunstbühne im Volksgarten. Reichenberger Zeitung, roč. 63, 12. 8. 1922, s. 2.
[74]SOkA Liberec, Liberecké veletrhy (výstaviště) – zřízení, veškerá agenda ve vztahu k obci, inv. č. 828.
[75]Stadtheater während der Messe. Reichenberger Zeitung, roč. 63, 12. 8. 1922, s. 2.
[76]Vergnügungs Anzeiger. Reichenberger Zeitung, roč. 69, č. 1, 18. 8. 1928, s. 4.
[77]Vergnügungs Anzeiger. Reichenberger Zeitung, roč. 63, 12. 8. 1922, s. 3.
[78]Vergnügungs Anzeiger. Reichenberger Zeitung, roč. 1922–1929.
[79]2. R. Z. Staffel. Reichenberger Zeitung, roč. 67, č. 1, 14. 8. 1926, s. 2–4.
[80]D. S. - V. Leipa in Reichenberg. Reichenberger Zeitung, roč. 66, 14. 8. 1925, s. 6.
[81]Vyhlídkové lety nad Libercem po dobu veletrhů. Ještědský Obzor, roč. 21, č. 34, 21. 8. 1930, s. 3.
[82]Dne 23. 4. 1934 bylo v Liberci na okraji Růžodolu I. uvedeno do provozu letiště. Jednalo se o travnaté letiště, bez nočního osvětlení, s jedním zděným hangárem, skladištěm a příruční dílnou.
[83]Bližší informace o leteckém dni viz KOŠKOVÁ, Zuzana. Liberecké výstavní trhy v první polovině 20. století. Liberec, 2013. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra historie.
[84]Průvodce Libereckým veletrhem 1921.
[85]Reichenberger Messebau-Lotterie. Reichenberger Zeitung, roč. 63, 15. 8. 1922, s. 3.
[86]Lotterie der Reichenberger Messe. Reichenberger Zeitung, roč. 75, 16. 8. 1934, s. 2, 4.
[87]Tagungen während der III. Internationalen Reichenberger Messe. Reichenberger Zeitung, roč. 63, 12. 8. 1922, s. 2.
[88]Tagungen während der V. Internationalen Reichenberger Messe. Reichenberger Zeitung, roč. 65, č. 1, 9. 8. 1924, s. 2.
[89]Tagungen während der Messe. Reichenberger Zeitung, roč. 66, č. 1, 15. 8. 1925, s. 3–4.
[90]Naše Hory, roč. 1936, č. 35, 21. 8. 1936, s. 1–3.
[91]Willkommen!.Reichenberger Zeitung, roč. 77, č. 193, 19. 8. 1936, s. 1.
[92]Devizová opatření nastala během světové hospodářské krize.
[93]BĚLINA, Pavel. Dějiny zemí Koruny české II., Praha, Litomyšl: Paseka, 2003, ISBN: 80-7185-606-1.
[94]SOkA Liberec, Kronika města Liberce (1858–1939), nezpracovaná část fondu, s. 567–570.
[IMG]

[IMG]

Projekt výstavních budov

[IMG]

Magnet na náměstí

[IMG]

Plakát Reichenberger Messe

[IMG]

Vchod do Prátru

[IMG]

Liberecký Prátr

[IMG]

Průvod

[IMG]

Známka

[IMG]

Obálka ročenky

[IMG]

Prátr

[IMG]

Prátr

[IMG]

Prátr

[IMG]

Magnet na náměstí

[IMG]

Odznak

[IMG]

Prezident E. Beneš na návštěvě Liberce a trhů

[IMG]

Prezident E. Beneš na návštěvě Liberce a trhů

[IMG]

Prezident E. Beneš na návštěvě Liberce a trhů

[IMG]

Průvod s magnetem před nádražím

[IMG]

Prezident E. Beneš v Liberci v roce 1936

[IMG]

Gutschein

[IMG]

Situace výstaviště

[IMG]

Axonometrická kresba výstavních hal