Lesní vila

Autor:

Jakob Schmeissner

Účel stavby:

Obytný dům

Výstavba:

1903 - 1906

Sloh:

Moderna

Historický název:

Waldvilla, Wolkerovo sanatorium

O stavbě

Krátce po dostavbě restaurace v Lidových sadech vypracoval Schmeissner pro Liebiegy v letech 1901–06 další projekt, letní sídlo ve svahu pod Výšinou. Waldvilla (Lesní vila) čp. 258–XV ve Wolkerově ulici anticipuje Schmeissnerovu následující tvorbu, která vychází z proudu barokizující moderny. Formálně i dispozičně se Schmeissner inspiroval francouzským typem zahradního zámku maison de plaisance. Dvoupodlažní budova má obdélný půdorys se dvěma postranními pavilony a je zastřešena mansardovou střechou, z níž vystupuje čtyřboká věžička s cibulovou bání. Pavilony jsou zastřešeny samostatně, mansardovou střechou. Vila je umístěna na vysokém soklu z hrubě opracovaných žulových kvádrů. Hlavní průčelí je pětiosé, orientované na západ a s předsazenou terasou. Přístup na ni zprostředkovává široké, barokně tvarované konvexní schodiště. Z terasy se do objektu vstupovalo původně třemi půlkruhovými vstupy, oddělenými pilastry s iónskými hlavicemi a dvěma kovanými lucernami. Nad vstupy v patře byla tři rozměrná obdélná okna, před která byla předložena horní, vyhlídková terasa. V zadním traktu vily se nalézá předsazený vedlejší vchod s hrázděným patrem nad přízemní předsíní. Areál vily doplňuje rozsáhlá zahrada ve formách anglického krajinářského parku, střídmě obohacená drobnými zídkami a dalšími architektonickými prvky.  Ještě za svého života vilu Heinrich Liebieg ve své závěti odkázal svým opatrovnicím a po jejich smrti měla připadnout městu pro sociální účely. To ji v roce 1920 darovalo nemocenské pokladně, která zde zřídila zotavovnu. To mělo za následek utilitární úpravy objektu, mj. zasklení vyhlídkové terasy a přestavbě interiérů. Další úpravy podle návrhu místního architekta Künzela byly provedeny na začátku druhé světové války, při přeměně vily na župní školicí středisko. Dva boční vchody hlavního průčelí byly změněny na okna, zadní vchod byl zazděn. Vilu podle Künzelova návrhu doplnil vedlejší, provozně obytný soubor čp. 432–XV, obsahující dva byty pro pomocný personál a garáž. Architektonicky vile přizpůsobený soubor má podobu klasicistní usedlosti včetně reprezentativní brány. Dnes je objekt vily nevyužit a chátrá.

Kde vilu najdete

Mapy.cz

Literatura

100 Jahre Johann Liebig & Comp. : Ein Gedenkbuch für jene, die nach uns kommen Reichenberg. Reichenberg: Liebig & Comp., 1928?
GROSSKINSK, Manfred, ed. et al. Kunstschätze des Mäzens Heinrich von Liebieg = Umělecké poklady mecenáše Heinricha von Liebiega. Frankfurt am Main: Museum Giersch, 2012.
KARPAŠ, Roman a kol: Kniha o Liberci. Liberec, Dialog 1996
KERL, Karl (ed.), Die sudetendeutschen Selbstverwaltungskörper Band: 1 Reichenberg, Berlin: Deutscher Kommunal-Verlag 1929
Magistrát města Liberce, Archiv stavebního úřadu, složka domu čp. 258-XV.  
ŠTERNOVÁ, Petra: Liebiegové a Liberec. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci 2009
ZEMAN, Jaroslav. Liberec: urbanismus, architektura, industriál, pomníky, objekty, památky. Liberec: Knihy 555 2011.