Palác Riunione Adriatica di Sicurtá

Autor:

Max Kühn

Účel stavby:

Polyfunkční dům

Výstavba:

1927 - 1929

Sloh:

klasicizující akademismus s prvky funkcionalismu, expresionismu a art deco

Lidový název:

Palác Adria

O stavbě

Budova, dokončená v roce 1929, je Kühnovou nejzdařilejší samostatnou realizací. V deníku Reichenberger Zeitung se o ní píše: "Stavba korunuje 25 let činnosti prof. Maxe Kühna jako libereckého architekta. Jak je zřejmé, jedná se o účelovou budovu, která se však vyznačuje architektonickou harmonií a ušlechtile vedenými liniemi. Stavitel dokázal, že moderní a účelová budova při správném využití všech prostorových možností nemusí působit stroze nebo dokonce odpudivě, ale může se s klidem zařadit po bok starých monumentálních staveb." Provádění stavby od počátku provázela (stejně jako v případě nedalekého paláce Dunaj) řada technologických problémů, mj. při budování základů bylo třeba odstřelit cca 4500 m3, přičemž tyto práce bylo nutné provádět velmi opatrně vzhledem k okolní zástavbě a provozu na přilehlých komunikacích. Z formálního hlediska se částečně projevuje vliv funkcionalismu, ale nezapře tradicionalistické zaměření autora v celkově klasicizujícím pojetí stavby s prvky art deca a expresionismu. Mimořádně zdařilé je pak urbanistické zasazení objektu do organismu města, kdy palác opticky uzavírá Rumunskou ulici. Dominantním prvkem dvoukřídlé budovy na půdorysu písmene L je výrazně vertikální střední nárožní kubus. Uvnitř budovy se kromě kanceláří a bytů v horních patrech nacházel v suterénu kinosál (dříve kino Adria), dnes výrazně poškozený degradující přestavbou pro potřeby hudebního klubu v roce 1999. První až čtvrté patro bylo využíváno pro kanceláře a byty, primárně určené pro vedoucí zaměstnance pojišťovny, čemuž odpovídalo také jejich komfortní řešení a velkorysá metráž. Dispoziční řešení pater je víceméně identické, kdy směrem do dnešní Rumunské ulice byly situovány kanceláře a do Karlovy architekt byty, obsahující vstupní halu, komoru, dvě toalety, kuchyň, přípravnu, spíž, koupelnu, pět pokojů a nezbytný pokoj pro služebnou.

Mírně se lišilo pouze páté patro, kde byla situována zasedací síň s šatnou, sklad, sociální zařízení, komory a prádelna se sušárnou. Zároveň se zde nacházely také malometrážní byty topiče a domovníka. Po elegantním točitém schodišti je z posledního patra přístupná i strojovna výtahu s dodnes dochovaným a funkčním motorem.

V interiéru Kühn použil ušlechtilé materiály, dřevo, mramor a mosaz, podtrhující uměřenou eleganci objektu. S poměrně progresivním exteriérem kontrastuje interiér domu, kde v obytné části zůstalo dochováno množství původního mobiliáře (vestavěné skříně, dveře, zárubně), který si do značné míry zachovává neoklasicistní charakter, příznačný pro Kühnovu interiérovou tvorbu. Zajímavým technickým prvkem je dodnes dochovaný osobní klecový výtah s nosností 400 kg (jeden z prvních v Liberci) a nákladní výtah určený pro vyvážení popele z kotelny, které dodala Firma Jung & Rachel z Horního Růžodolu.

Kde stavbu najdete:

Mapy.cz

Literatura a prameny:

Architekt Prof. Max Kühn, Seine 25 Jährige Tätigleit in Reichenberg. Reichenberger Zeitung, 17. 9. 1929, s. 3-4
Das Gebäude der „Riunione Adriatica di Sicurta“ in Reichenberg. Forum 1935, roč. 5, s. 112
DOSTALÍK, Jan. Max Kühn. Brno 2008. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta. Seminář dějin umění.
Ein modernes Bureauhaus in Reichenberg. Reichenberger Zeitung, 17. 7. 1927, s. 25
GÄRTNER, Eduard. Palác Riunione Adriatica v Liberci a jeho architekt. Brno 2009. Bakalářská práce. Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta. Seminář dějin umění.
Magistrát města Liberce, Archiv stavebního úřadu, složka domu čp. 102-V
Neubau der „Riunione Adriatica di Sicurta“ in Reichenberg. Reichenberger Zeitung, 23. 8. 1929, příloha, s. 1-2
Neubau der „Riunione Adriatica di Sicurta“ in Reichenberg. Reichenberger Zeitung, 31. 8. 1929, s. 5-6
RÜCKER, Friedrich. Ing. Prof. Max Kühn. Wien; Berlin: Gustav Ew. Konrad 1930.
ZEMAN, Jaroslav. Architektonický a urbanistický vývoj Liberce 1352-2006. Praha, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění.

Výskyty v jiných databázích

Wikipedie:
cs.wikipedia.org