C. K. privilegovaný Rakouský úvěrový ústav pro obchod a průmysl

Spoluautor:

Heinrich Fanta - (Kühn u. Fanta)

Spoluautor:

Max Kühn - (Kühn u. Fanta)

Účel stavby:

Stavba pro obchod

Výstavba:

1911 - 1913

Sloh:

Neoklasicismus

Aktuální název:

ČSOB

Historický název:

K. K. privilegierte Ősterreichische Kreditanstal für Handel und Gewerbe

O stavbě

Záměr vybudovat v Liberci expozituru K. K. privilegierte Ősterreichische Kreditanstal für Handel und Gewerbe spadá do roku 1908, kdy došlo k úpravám pozemku budoucí stavby a k vypořádání s majiteli parcely. Žádost o povolení stavby a první plány pocházejí z července 1911. Stavbu provedla místní firma Gustav Sachers Söhne, výtahy instalovala firma F. Wertheim & Comp. Výsledný čtyřpodlažní objekt má půdorys nepravidelného čtyřúhelníku, uprostřed s halou, krytou dvěma světlíky. Hlavní a boční průčelí v místě jejich styku na nároží sjednocuje kruhový rizalit zastřešený kupolí, jež dominuje celé stavbě. Nízké střední rizality obou křídel jsou jen naznačeny dvojicí pilastrů a završeny trojúhelníkovými frontony. Okna pod trojúhelnými štíty dělí stylizované plastiky, zobrazující alegorie průmyslu a obchodu. Horizontální meziokenní pás pak rytmizují vystouplé rámy s dekorativními florálními štuky, které pod okny rizalitů nahrazují maskarony. Mohutný hlavní vstup z liberecké žuly lemuje dvojice mohutných dórských sloupů. Architekti si byli vědomi velikosti a výšky novostavby a pokusili se ji opticky snížit umístěním korunní římsy mezi druhé a třetí patro. Působivou součástí interiéru je vestibul, ústící do hal osvětlených dvěma střešními světlíky a elegantní centrální schodiště. Patra pak byla využívána zejména k bydlení a byly s největší pravděpodobností určeny k ubytování zaměstnanců banky. Zajímavé je, že na základě údajů z Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg zde měla nejpozději od roku 1923 sídlo architektonická kancelář Maxe Kühna. V celkovém výrazu budovy se jednoznačně projevuje tíhnutí ke klasicizujícím formám, v předchozích společných realizacích tandemu Kühn & Fanta spíš tušených. Z konstrukčního hlediska jsou nejzajímavějším prvkem ocelové krovy světlíků, které jsou identické s krovy kapucínského kostela sv. Máří Magdalény. V roce 1919 objekt získala Česká eskomptní banka, po připojení Sudet k Říši zde sídlila Drážďanská banka a po osvobození Živnostenská banka. Po únoru 1948 budova připadla městu a až do roku 1990 sloužila jako sekretariát OV KSČ. Nyní zde sídlí Československá obchodní banka. Bez zajímavosti pak není fakt, že po formální stránce má budova velmi blízko k vídeňské centrále banky ve Schottengasse, vybudované v letech 1909-12 na základě projektu architektů Ernsta Gotthilfa a Alexandera Neumanna. Lze tedy předpokládat, že monumentální neoklasicistní formy s mohutným vstupem, lemovaným dórskými sloupy byly zvoleny záměrně a představovaly jistý poznávací znak tohoto peněžního ústavu.

Paralela

Centrála C. K. privilegovaného Rakouského úvěrového ústavu pro obchod a průmysl ve Vídni, Schottengasse (1909-12), Ernst Gotthilf a Alexander Neumann

Kde stavbu najdete

Mapy.cz

Publikováno v

RÜCKER, Friedrich. Ing. Prof. Max Kühn. Wien; Berlin: Gustav Ew. Konrad 1930.

Literatura a prameny

DOSTALÍK, Jan: Max Kühn. Brno 2008. Diplomová práce (Mgr.). Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta. Seminář dějin umění
RÜCKER, Friedrich: Ing. Prof. Max Kühn. Wien; Berlin: Gustav Ew. Konrad 1930.
ŘIČÁNKOVÁ, Alena; ZEMAN, Jaroslav: Areál kostela sv. Máří Magdaleny, stavebně-historický průzkum. Liberec: [s. n.] 2010.
ŘIČÁNKOVÁ, Alena; ZEMAN, Jaroslav: Historie a současná podoba bývalého kapucínského hospice v Liberci. In Památky Libereckého kraje 2009. Liberec: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Liberci 2009. s. 6-31
Magistrát města Liberce, Archiv stavebního úřadu,, ssložka domu čp. 79-III
ZEMAN, Jaroslav. Architektonický a urbanistický vývoj Liberce 1352-2006.. Praha, 2009. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění.